Všechno to šíleně rychle letí

Je neuvěřitelné, jak rychle to všechno letí. Když si uvědomím, že zanedlouho bude čtvrtina mého času na UCL za mnou, je mi tak nějak úzko – velice mi to tu přirostlo k srdci. Pocit úzkosti je ovšem vzápětí nahrazen pocitem beznaděje a děsu, když mi dojde, že se také neuvěřitelně rychle blíží třetí trimestr, který je vlastně jedno velké zkouškové. Minulý týden byl zveřejněn rozvrh závěrečných zkoušek, a když jsme ho se spolužáky viděli, chtělo se nám tak trochu brečet – všech pět zkoušek se odehraje během osmi dní, s tím, že čtyři z pěti z nich jsou během prvních čtyř dní. Netřeba říkat, že to bezesporu bude velice náročné období, které si vyžádá opravdu hodně čokolády (pak se teprve ukáže, jak výhodné je mít švýcarské kamarády).

V posledních dnech Británií cloumá ohromná vlna nejistoty a zmatku ohledně Brexitu, který se, jako všechno, neuvěřitelně rychle blíží. Zmatek tu je sice již dlouho, ale řekl bych, že za poslední měsíc všechno nabralo úplně jiný rozměr, jelikož dohoda v parlamentu není ani nadohled a do dne, kdy by Velká Británie měla vystoupit z Evropské unie, zbývá asi 30 dní. Premiérka se neúprosně snaží prosadit schválení Dohody a odvrátit tak všemi obávaný no-deal brexit. Ona Dohoda je ale plná prakticky nepřijatelných kompromisů, a pokud se něco v dalších dnech drasticky nezmění (a podle všeho - nezmění), odchod bez Dohody a všechny jeho dramatické následky jsou tak prakticky nevyhnutelné. Opozice se teď snaží prosadit oddálení data, kdy by Británie měla vystoupit, a uspořádat druhé referendum, ve kterém by občané hlasovali, zda opravdu chtějí odejít. Taková akce by ale do značné míry zanechala šrám na silné britské demokratické tradici, a tak se jí značná část poslanců silně brání.

Zprávy se mění ze dne na den a asi až 29. březen ukáže, jak to všechno dopadne. Nicméně bez ohledu, jak to opravdu skončí, se tu všichni snaží alespoň nějako připravit na to nejhorší. My nedomordci (jak by řekl můj bývalý třídní z gymnázia) si ještě před Brexitem snažíme vyřídit všechny oficiální záležitosti, které by se odchodem z Evropské unie mohli nehezky zkomplikovat – přeci jen teď se k nám Evropanům britské úřady musí ještě chovat stejně jako k domorodcům. Britská vláda sice slíbila, že pro nás, kteří již žijeme v Británii, se po odchodu nic nezmění, ale čert ví, jak to nakonec stejně bude. Ti, kdo tak ještě neučinili (a jakože už bylo stejně na čase), se registrují k obvodním lékařům, zařizujeme si „social insurance numbers,“ abychom tu mohli pracovat (a i třeba volit v některých britských volbách). Já jsem si například zařídil britské telefonní číslo, protože jsem si do teď vystačil s českým, ale jakmile Británie vystoupí, cena dat a všeho raketově stoupne. Je to jeden velký guláš. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.

Všechen ten zmatek a bezmoc okolo Brexitu alespoň vyvažuje velice nezvyklé počasí – posledních pár týdnů je tu v podstatě pozdní jaro až brzké léto. Teploty tu trhají rekordy, oteplilo se na cca 20°C a svítí sluníčko. Je to opravdu zvláštní chodit venku v tričku s krátkým rukávem na konci února. Doplňují se zásoby vitamínu D, který do značné míry souvisí s psychickou pohodou, a tak je na tom světě přeci jen o něco lépe a starosti spojené s Brexitem, zkouškami a obecně životem se zdají o něco lehčí. Otázkou zůstává, jestli je toto počasí jen výkyv, nebo se díváme na děsivý důsledek globálního oteplování.