Vliv studia v zahraničí

Jsou to přesně tři roky, kdy jsem z Prahy vyrazil se dvěma kufry do Durhamu, malého města na severu Anglie. Nikdy jsem tam před tím nebyl a to město se přeci mělo stát mým domovem na následující tři roky. Čechů je v Durhamu poskrovnu a na prvního krajana jsem narazil asi až po půl roce - proto jsem tedy v podstatě celou dobu žil obklopen studenty z celého světa a spoustu se toho o nich i o sobě dozvěděl. Člověk si v takovémto kontextu po nějaké době uvědomí, že lidé vnímají naši zemi dost jinak. Pro mnohé je koncept střední Evropy trochu podivný a nelze se tomu divit. Střední Evropa žádné přirozené hranice nemá, zatímco linie bývalé železné opony Evropu stále viditelně dělí – od sídlišť po politickou kulturu. Nejprve jsem se snažil spolužákům hodně věcí o Čechách i celém regionu vysvětlit, ovšem brzy jsem si uvědomil, že i já sám jsem silně ovlivněn a mám k objektivitě daleko. Také jsem zjistil, jak vypadá mediální obraz ČR v zahraničí – a nebylo to příjemné zjištění. Po pár měsících jsem začal pravidelně sledovat anglická média, a na hlavní stránce BBC se zmínky o ČR objevily jen zřídkakdy – téměř výlučně ve spojitosti s českým Berlusconim Babišem, xenofobními výroky českých politiků nebo perličkami typu chilské pero či viróza.

A při každé návštěvě domova jsem viděl Prahu a Čechy jinýma očima. Když jsem prováděl spolužáky barokními kostely Prahy, jeden Angličan se mě zeptal, jestli má to barokní pozlátko nějaké vazby s ruskou ortodoxní církví, že se mu ty interiéry zdají dost podobné. Pro Čecha je to téměř kacířská myšlenka, ale u Angličana uvyklého na strohou gotiku či viktoriánský sloh se není zas tolik čemu divit.

A proto si myslím, že má studium v zahraničí takový význam, nejen kvůli špičkovým vysokým školám, ale také kvůli tomuto rozšíření obzorů – rok jsem bydlel s praktikujícím muslimem a nejen, že jsem se dozvěděl ohromné množství věcí o Islámu, ale získal jsem i nový pohled na svou vlastní víru. A také jsem se utvrdil v tom, že víra, barva pleti nebo původ jsou téměř irelevantní – vždycky je potřeba soudit lidi jako jednotlivce.

Další věcí, která mě na studiu v Anglii překvapila, je skutečnost, že většina studentů jde po dokončení bakalářského studia hned pracovat, a že v navazujícím studiu pokračuje jen zlomek lidí. Je to důkaz toho, že britský systém je více zaměřený na uplatnění studentů a je obecně intenzivnější – mí čeští kamarádi se nad tím velice podivovali a nedovedli si úplně představit, že by sami nepokračovali v magisterském studiu. Já jsem se nakonec také rozhodl pokračovat, a jelikož jsem si velice oblíbil britské počasí, tak jsem se posunul ještě o kus severněji do skotského Edinburghu. Zde je poměr mezinárodních studentů ještě podstatně větší – mezi spolužáky mého oboru není jediný Brit a jen třetina jsou Evropané.

Závěrem bych chtěl poděkovat Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu v průběhu posledních dvou let. Bez nadace by mé studium dost dobře nebylo možné, a jen díky ní jsem se mohl plně věnovat studiu a dalším aktivitám a nemusel jsem se tolik strachovat o finanční stránku věci. Nadace kromě finanční pomoci ale také propojuje Čechy studující v zahraničí a mě bylo velikou ctí být součástí této komunity plné fantastických lidí. Děkuji!