Vliv studia v neobvyklém prostředí na výkon paměti, duševní energii a fyzické zdraví

Zázemí
Biomedicínské inženýrství studii téměř dva a půl roku a již nyní si uvědomuji jeho ohromný dopad na mou mysl a uvažování. Počet experimentů, které jsem provedl, a vědeckých esejí, které jsem přečetl, divergují a zjistil jsem, že studium mě naučilo dvě věci o životě. Tou první je, že objekty ve svém okolí a jejich vlastnosti nebo chování vidím jako potenciální výzkumné projekty. Všechno vyvolává množství otázek. Existuje nějaká fyziologická báze pro štěstí, které zdánlivě plyne z konzumace tohoto hamburgeru? Jaké kvantum dopaminu je v mozku uvolněno při konzumaci hamburgeru a kterým dalším příjemným činnostem se to vyrovná? Je toto množství dopaminu v průběhu času konzistentní? Dalo by se modelovat jako lineární, časově invariantní systém? Tou druhou věcí je, že na žádnou z těchto otázek nikdy nebudu mít odpověď. Protože jakkoliv jednoduše může otázka vypadat, výzkum vedoucí k nalezení odpovědi může trvat dlouhá léta. To mě však nemůže zastavit v ptaní se sám sebe a experimentování v přípustném měřítku. Přes minulý semestr jsem několikrát narazil na člověka, který se vždy učil na těch nejvýstřednějších a nejizolovanějších místech. Jednou jsem se ho zeptal, co to má za smysl, a on jednoduše řekl, že studium na střeše fyzikálního ústavu mu umožňuje zapamatovat si víc, než při studiu například v knihovně. Zajímavá hypotéza, pomyslel jsem si. Před několika týdny se mně sešly dvě zkoušky ve dvou dnech, tak jsem se rozhodl jeho strategii otestovat.

Užité metody
Sobotního rána jsem vstal za úsvitu, v šest hodin. Vyčistil jsem si zuby, posnídal müsli, oblékl flanelové kalhoty, košili a soft shellovou bundu. Do koženého batohu jsem sbalil:
Italský toastový chléb
Ementál
Lahev vody Smart Water
Zavařeninovou sklenici s mandlovým mlékem
Německé bonbony
Fotoaparát
Učebnici signálů a systémů
Výpisky z biologie
Ještě jsem si s sebou vzal kapesní hodinky, mobil pro případ nouze a nějaké peníze. Na kole jsem dojel na vlakovou stanici v Rugles a nasedl na Franklin line. Vystoupil jsem na náhodné stanici, která se ukázala být v malém městečku Islington. Poté jsem na kole jel další zhruba hodinu a půl ve směru, kde byly stromy nejbarevnější. Po cestě jsem se několikrát zastavil pořídit fotografie. Okolo desáté hodiny jsem se nacházel v zalesněné oblasti, a tak jsem zamkl bicykl k tenkému stromu a vylezl na nevysokou horu. Z vrcholu jsem v dálce viděl Boston a odhadnul jsem, že musím být zhruba 30 mil daleko. Poté jsem sedl na spadený kmen, vypil své mandlové mléko a začal číst o molekulární biologii neuronu. Většina materiálu zahrnovala všechny možné sodíkové a draslíkové kanály. Po několika hodinách byl čas sníst chléb a sýr, lehnout si do trávy a na chvíli odpočinout. Když jsem se vzbudil, našel jsem křídu, a tak jsem použil skálu místo tabule a počítal Fourierovy transformace funkcí, které jsem si vymyslel. Nabyl jsem tak sebevědomí potřebné ke zkoušce a bylo mi krásně, že jsem v přírodě. Později odpoledne začalo pršet. Schoval jsem se pod stromem a nakreslil obrázek hada, který si několik stop ode mě hleděl svého. Protože pršet nepřestávalo a začínalo být pozdě, vrátil jsem se ke svému kolu a vydal se zpět. Cesta na stanici vlaku byla mokrá a náročná, a když jsem dorazil, zjistil jsem, že žádné vlaky už ten den nejezdily. Dojet do Bostonu mi trvalo ještě další zhruba dvě hodiny, domů jsem se dostal pozdě a vyčerpán. Dalšího rána jsem se moc necítil na další dobrodružství, tak jsem zůstal v bytě a materiál si zopakoval. A pak přišel den první zkoušky. Popište mutaci G296S kanálu KCNQ4...

Výsledky a diskuze
Na obou zkouškách se mi zadařilo. Jak je zmíněno výše, je těžké říct, zda studium v přírodě na to mělo opravdový vliv, protože pozorování bylo založeno na jednom experimentu u jedné osoby. Nicméně v tu možnost věřím a tuto víru zakládám na předchozích studiích prokazujících, že formování nových vzpomínek může být spojeno s vjemy, jako je chuť. Například žvýkání žvýkačky dané chuti při učení a při zkoušce zlepšuje výkon. Toto je založeno na nervovém spojení, ale může také zahrnovat psychologický komponent asociace s něčím neobvyklým. Neobvyklý vjem při učení (ochucená žvýkačka), poté stejný neobvyklý vjem při zkoušce (stejná příchuť). Z podobné perspektivy, výlet do přírody během nabitého školního roku je silnou zkušeností, která se zaryje hluboko do paměti a může zvýšit efektivitu ukládání informací. Nebo vědecky řečeno, mou hypotézou by bylo, že neobvyklé prostředí může zvýšit dlouhodobou potenciaci v oblasti hipokampu. Nezávisle na tom, zda je tento výrok pravdivý nebo ne, jedna věc je jistá. Ten den v lesích byl nádherný únik z denní rutiny, problémy jsem nechal daleko za mnou, dostala se mi spousta pohybu a nabyl jsem mír v duši, který se mnou zůstal po dobu dalšího týdne. Proto jsem došel k závěru, že výlety do přírody jsou úžasné pro tělo, ducha a mohou pomoci při zkouškách.