27. 02. 2015
2 minuty čtení
V prosinci toho bylo na programu tolik, že jsem nevěděla kudy kam, dokonce i vánoční dárky jsem sháněla až kolem dvacátého prosince. Jak to u mě bývá zvykem, rozvrhla jsem si na prosinec část zkoušek a zbylé jsem absolvovala v lednu. Samozřejmě v prosinci nebyly jen zkoušky, ale i zápočty a navrch jsem si dala za cíl do konce roku napsat teoretickou část své diplomové práce. Všechny tyto cíle jsem naplnila.
Jenže tím to nekončilo, druhým rokem je na naší škole zavedeno, že část státnic se koná už v lednu a to z ekonomie, která v sobě zahrnuje mikroekonomii a makroekonomii. Jistě mi dá spousta z vás za pravdu, že ekonomie není žádný lehký oříšek a že nepatří k předmětům, které se dají „našprtat nebo okecat“. Ekonomii je v prvé řadě třeba pochopit, jinak se člověk nehne z místa. Celkem jsem se tedy studiu ekonomie věnovala přes dva týdny. Pak nastal den D a já si přála, aby se komise dobře vyspala a hlavně, aby v té komisi nebyl studenty obávaný „kat na ekonomii“, který před mým termínem státnic vyhodil od zkoušky cca 40% - 50% studentů. Když jsem vešla do školy, zamířila jsem okamžitě k nástěnce, abych zjistila, z jakých kantorů se komise skládá. Jakmile jsem si přečetla seznam, spadl mi obrovský kámen ze srdce. Obávaný kat onen den nezkoušel. Pak už se vše odvíjelo hladce, vytáhla jsem si témata, která jsem si přála, takže jsem státnice z ekonomie úspěšně absolvovala a ze školy jsem odcházela s velkým úsměvem na tváři.
Nyní se aktivně věnuji psaní praktické části své diplomové práce, kterou bych měla na katedru odevzdat v půli dubna. Jsem ve fázi, kdy dávám dohromady chybějící podklady. Pokud vše dobře půjde, chtěla bych mít celou diplomovou práci napsanou do konce března, abych měla čas na konečné úpravy. Můj život se nyní točí především kolem školních povinností. Do práce chodím jen, když je to nutné a svůj soukromý život prožívám hlavně o víkendech. A abych nezapomněla, vrátila jsem se po několika letech ke svému milovanému sportu, kterým je volejbal. Seznámila jsem se díky němu se spoustou nových prima lidí, takže se vždy netěším jen na sport, ale také na nové kamarády.
Jak jsem na začátku tohoto příspěvku uvedla, poslední semestr už je v plném proudu. Kantoři nám zadali seminární práce a semestrální projekty. Zkrátka nudit se rozhodně nebudu. V plánu mám ale také vypracovávání okruhů, ze kterých budu skládat státní závěrečnou zkoušku. Myslím, že poslední období mého studentského života neprožiji zrovna lenivě, ale doufám, že i tak si své poslední chvíle studentského života užiju.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION