28. 02. 2014
2 minuty čtení
Aberystwyth, jindy známý svou malebnou promenádou a svěžím atlantickým vánkem, byl hned několikrát zasažen prudkými větry a padesátiletými přílivy, které opakovaně ničily vše, co jim na pobřeží přišlo do cesty. Vlny dosahovaly až dvaceti metrů, takže ikonické viktoriánské památky byly nejednou bombardovány sprškami vody a kamení. Městská rada ve spolupráci s univerzitou musela několikrát evakuovat celé centrum města.
Zničená promenáda po první mořské bouři na začátku ledna 2014
Takto pro mě vypadal vstup do nového roku. Jelikož bydlíme přímo na břehu řeky, která se o půl kilometru dále vlévá do moře, ovlivnily vysoké přílivy i nás. Při těch nejvyšších tekla voda v řece opačným směrem do vnitrozemí. Nutno dodat, že i přes katastrofické snímky (které se mimochodem dostaly minimálně jednou i na hlavní stránku serveru seznam.cz) se místním úřadům a univerzitě situaci podařilo zvládnout. Docela mě překvapila rychlá komunikace se studenty, poskytování náhradního ubytování i stravy zdarma a celkově dobrá informovanost o situaci. Univerzita dokonce o týden odložila zkouškové období kvůli bezpečnosti studentů a zaměstnanců, takže si troufám tvrdit, že krizová situace byla zvládnuta na jedničku.
Co se studia týče, tak poslední 2-3 měsíce se nesly ve znamení závěrečné práce. Během dvoutýdenní návštěvy na univerzitě v Bangoru se mi podařilo nasbírat dostatek dat, která již bezmála dva měsíce analyzuji. Je to pro mě v podstatě první plně vlastní projekt, takže si na kvalitě odvedené práce dávám záležet a pokud to bude jen trochu možné a pokud budou výsledky dostatečně vědecky atraktivní, pokusíme se ji s profesorem Thierrym publikovat. Současné výsledky jsou již dostatečné pro samotnou závěrečnou práci i pro prezentaci na studentských konferencích, které mě čekají v dubnu a květnu.
Velkou otázkou posledních pár týdnů je také další studium (a jak jsem prohlížel ostatní blogy nejsem sám). Rád bych se po ukončení bakalářského studia nadále věnoval výzkumu v neuropsychologii, podal jsem si tudíž na podzim několik přihlášek na studium PhD/MSc v USA a v poslední době pak na evropské univerzity. Dobrá zpráva je, že jsem zatím z žádného programu nebyl odmítnut, ale také jsem nebyl přizván k pohovoru. To mi samozřejmě dává naději, ale nejistota je vždycky nepříjemná.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION