Naše rodina, jako každá jiná, má své vánoční tradice a zvyky. Ať už je to každoroční turnaj ve Scrabblu, nebo procházka před šťedrovečerní večeří. Tyto maličkosti přinášejí tu správnou sváteční atmosféru. Nemusím tedy vysvětlovat, jak moc se letošní Vánoce lišily od těch předchozích.
Za normální situace bych přijela domů pár dní před Vánocemi, potkala se s přáteli ze střední školy, strávila čas s rodinou a užila si obědů, které jsem nemusela vařit já. Místo toho jsem však jen párkrát zavolala domů nebo napsala kamarádům, a vařila jsem snad ještě víc než normálně. Prosinec však nebyl jiný jen ve zlém.
Dostala jsem alespoň malou šanci vidět část Skotska a hlavně Aberdeenu samotného. Ještě než přišla přísná opatření, utekla jsem na chvíli z města do malého městečka Stonehaven a hlavně k blízkému hradu Dunottar. Ten je sice momentálně nepřístupný prohlídkám, ale i pouhý pohled na něj stojí za to. Také jsem se vydala na pěší tůru k nedalekému Dyce, kde na hřbitově spočívají dva čeští letci, kteří zahynuli během druhé světové války nedaleko od Aberdeenu.
Viděla jsem také Girdle Ness Lighthouse, stále aktivní máják na pobřeží Aberdeenu, a abych alespoň trochu napodobila naše pravé Vánoce, na Štědrý den před večeří jsem šla na procházku, při které jsem navštívila náš zasněžený kampus.
Tyto Vánoce se dají také popsat jako příležitost k sebevzdělávání. Naučila jsem se péct několik druhů vánočního cukroví a připravit bramborový salát.
I přestože jsem si Vánoce užila, když jsme na Nový rok stáli na kopci kousek od pláže a sledovali ohňostroje nad celým městem, doufala jsem, že v roce 2021 strávím Vánoce doma.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION