Územní plánování v St Andrews

Z těchto důvodů tu nemohou otevřít nejmenované fastfoodové řetězce a sběrné místo na tříděný odpad je v celém městě jen jedno. Striktní pravidla mají své výhody i nevýhody. Jejich hlavní dopad je ale následující: když už někdo v St Andrews dostane stavební povolení, jedná se většinou o velkolepou událost, která otřese celým krajem.

Takových událostí je poslední dobou několik. Univerzitě se podařilo začít vícero ambiciózních projektů, mezi nimi novou kolejní budovu, novou koncertní halu, rozšíření fakulty mezinárodních vztahů a univerzitního muzea. Právě muzeum má po roční pauze slavnostně otevřít v dubnu - o poznání větší, barevnější a s asi 115 000 exponáty.

Zmíněné budovy nepochybně atmosféru a život ve městě pozvednou, já se ale nejvíc zajímám o projekt který z neznámých důvodů neuspěl. V roce 2013 dostala univerzita od magistrátu povolení k výstavbě šesti větrných elektráren na nedaleké farmě Kenly. Elektrárny by byly napojeny přímo na univerzitní budovy a vedly by k uhlíkově neutralitě a energetické soběstačnosti, navíc by vytvořily stovky pracovních míst. Navzdory všem těmto výhodám Britské ministerstvo obrany projekt blokuje a odmítá s univerzitou komunikovat.

S Amnesty International St Andrews jsme začali kampaň na podporu Kenly, snažíme se s ministerstvem navázat kontakt a přesvědčit o hodnotě celého projektu. Píšeme dopisy a petice; na naší straně jsou studenti, místní politici i univerzita, víme ale, že snahy o udržitelnou budoucnost mohou být běh na dlouhou trať.

Kromě Amnesty dál trávím čas tancem a prací v knihovně, tento semestr studuji kreativní psaní a kulturu Íránu v letech 600 př. n. l. až 1700. Podvědomě přemýšlím co s létem a jestli mám další rok psát bakalářskou práci (není povinná). Tak jako město ve kterém žiji musím dát každému rozhodnutí čas.