Úspěšné zakončení šílenství prvního roku

Zčistajasna utichly bujaré večírky a místo fronty na pivo jsme stáli fronty v knihovně, kde bylo zázrakem najít volné místo k sezení. S tím vším úměrně rostla spotřeba kávy a dalších látek vyvolávajících při nejmenším třídenní insomnii potřebnou k zvládnutí učiva. Během zkouškového období přehodnotíte svůj pohled na spoustu věcí, jako například na skupinky opilých spolužáků. Obyčejně byste se k nim nejradši přidali, avšak v této strašné fázi školního roku vám tyto existence připadají jako někdo, kdo by měl za svou slabomyslnost strávit přinejmenším dekádu v kriminále.

Před první zkouškou jsem se vydala do zákoutí nádherného Oxfordu, abych zde navštívila svého bratra a svou kamarádku. Tentokrát jsme se rozhodli se alespoň sporadicky kulturně vzdělat, a tak jsme celý výlet strávili v několika malebných oxfordských knihovničkách, které nás uchvátili množstvím možných i nemožných informací, avšak mi velmi důrazně připomínaly blížící se examy. Když pak přišel čas mé první zkoušky, celá jsem se klepala. Hlavou mi běžely nejrůznější obrazy, co by se mohlo a nemohlo stát, kdybych nedej bože neprošla, kdyby padly špatné otázky. Avšak v neurologii mě nemohlo nic překvapit.

Testy jsou poskládané tak, že máte 45 minut na dvě části zkoušky - v první odpovídáte na otázky s možnostmi a-d a v druhé buď 4 krátké otázky na rozepsání, či jednu esej, kde si můžete vybrat ze 4 různých témat. Zprvu mi všechny informace tak splývaly, že jsem si ani snad nebyla jistá, co je nejhorší, avšak ukázalo se, že je to možnost 4 kratších otázek, neboť když nevíte odpověď na jednu, není vám pomoci. Vývojová psychologie, kognice a učení šly jako po másle, nahnáno jsem měla snad jen z tématu vnímání.

Co se týče sociálního života, jsem upřímně ráda, že všechno to seznamování, přiťukávání a oťukávání skončilo. Že se už všichni jakžtakž orientujeme a získali jsme spoustu nových zkušeností. Na příští rok mám domluvené bydlení s kamarády, tak doufám, že své kořeny zde zase o něco utužím.

Celkově byl tento rok rokem mnoha úspěchů, kterým předcházelo mnoho nově nabytých zkušeností a navázaných přátelství. Nic z toho by nebylo možné bez podpory mé rodiny, přátel, ale také nadace The Kellner Family Foundation, které patří můj největší dík a pozdrav z posledních řádků.

A s tebou, Readingu, se uvidíme příští rok!