Úspěšné zakončení druhého ročníku

Tento školní rok byl pro mě mnohem náročnější než rok první, a to hlavně kvůli tomu, že jsem se zapojila do mnoha projektů nad rámec vyučování. Jedna z nejdůležitějších událostí tohoto roku byla moje stáž na Oxfordské univerzitě. Pracovala jsem zde 3 měsíce jako takzvaný “research assistant” po boku svého bratra. Mým hlavním úkolem bylo shánět účastníky na jeho studii, a poté s nimi danou studii provést. Jednalo se o výzkum mezi vnímáním bolesti a s tím spojenou schopnost učení, rovněž jak bolest motivuje lidi k lepším výsledkům. Při této zkušenosti jsem měla možnost si opravdu vyzkoušet jaké to je pracovat ve výzkumu v oboru psychologie. Celou tuto stáž bych určitě zhodnotila pozitivně, ale myslím si, že co se týče mých budoucích plánů, není to přesně to, čemu bych se chtěla ve svém životě věnovat. Pár lidí z naší univerzity se mě po této informaci ptalo, zda si myslím, že byla stáž zbytečná a zda bych si vybrala jinou zkušenost. Na to mohu s jistotou odpovědět, že na 100 % zbytečná nebyla. Tím, že jsem si mohla celý tento postup vyzkoušet a zjistit, jak vše probíhá, jsem právě pochopila, že to není to pravé. Právě to bylo to nejdůležitější zjištění z celé této zkušenosti.

Dalším důležitým projektem byla aplikace “MeeTwo”, o které jsem psala již v minulém příspěvku. Nejen, že jsem členkou “super peers” (lidí, co korigují správné fungování aplikace), ale také jsem skrze ni našla partnera na disertační práci na třetí ročník. Tento partner se osobně zná se zakladateli aplikace, kteří nám slíbili, že můžeme použít na naši studii data z dané aplikace. To v důsledku znamená, že máme úžasný zdroj dat, které můžeme použít na naši studii, máme tudíž ulehčený proces oproti ostatním studentům, kteří budou muset svá data teprve sbírat. Rozhodli jsme se, že disertační práci budeme psát na téma Vliv pomoci vrstevníků neboli “peer support” skrz anonymní příspěvky na deprese a úzkostné poruchy. V dnešním výzkumu je toto obor, kde je velký zájem o nové studie. Myslím si, že tato spolupráce otevře nám oběma mnoho nových kariérních možností. Na disertační práci začínáme pracovat již teď, abychom se vyvarovali nedostatku času ke konci školního roku.

Co se týče kulturního šoku, který jsem zažívala minulý rok, teď musím říct, že už nemám vůbec s ničím problém. Na život v Anglii jsem si už úplně zvykla a mám to tu čím dál tím raději. Našla jsem si novou práci, jelikož kariéra barmanky byla moc časově náročná a až moc zasahovala do mého akademického života. Také jsme se letos s kamarády přestěhovali do nového domu, který je mnohem tišší, útulnější a

Nakonec bych opět chtěla poděkovat Nadaci KELLNER FAMILY FOUNDATION za to, že mi opět umožnila všechny tyto věci prožít a doufám, že mě bude nadále podporovat i v dalším kariérním postupu. Také bych chtěla poděkovat svým kamarádům a rodině za neskonalou podporu i skrz těžké časy!