Konec druhého ročníku

Teď ale přišla moje druhá šance. V plné síle a skvělé náladě jsem se vrhnul do tvorby a zkoušení. Zvolil jsem kompletně nový přístup. Dělal jsem jen to, co jsem chtěl a u čeho jsem se cítil dobře. První týden jsem jenom poslouchal muziku a hýbal se do rytmu nebo dělal jenom to, co mě v tu chvíli napadlo. Díky tomu jsem měl spoustu materiálu a taky jsem si ujasnil, kterou cestou bych rád šel. Rozhodl jsem se, že vytvořím taneční číslo na strapsech.

Bylo to spojení mojí disciplíny a stylu tance zvaného „elektro swing“. Potom, co jsem měl toto všechno připraveno, jsem se při zkoušení snažil najít, proč to vlastně budu dělat. Co bude ten hlubší význam a proč to tak je. Víkend před vystoupením jsem měl hodinu s jedním z hostujících učitelů Camille Paycha, která mi řekla nádhernou věc, a to dalo mému představení to pravé, co jsem hledal. Zeptala se, proč vlastně dělám tohle představení tak jak je. Odpověděl jsem, že z toho mám velkou radost a doufám, že ji budu moci předat lidem v hledišti. A to bylo ono. Mít radost a vidět někoho, kdo dělá co ho opravdu baví a věří tomu, v tom je to kouzlo. Je to vždycky jedna zkouška, jedno představení a konec. Neříkám, že to byl nejlepší pokus, ani že představení bylo perfektní. Já tomu ale věřil a i přes malé zranění jsem si to moc užil.

Co ale bylo nejdůležitější a nejhezčí? Vidět lidi, jak si to užívají se mnou. Na těch pět minut to byl náš společný čas plný smíchu, hudby a cirkusu. Nabilo mě to energií a chutí se do všeho zase pořádně pustit.

Matěj Berka

stipendista projektu Univerzity

Teď mě ale čeká krátký odpočinek a v půlce prázdnin hurá do Madridu na EJC (European Juggling Convention). Nemůžu se dočkat, co dalšího v tom světě na mě čeká.