Time-out

Ne že bych snad chtěl naznačit, že mne studium nebaví, jen jsem už podruhé překvapen dichotomií akademického roku a volna.

Jiné prostředí, jiný životní styl. Přes semestr plyne čas skutečně jinak – vše je přizpůsobeno rychlému rytmu deadlinů a hand-inů. Společenský život se odehrává převážně v laboratoři, nad každou chvílí odpočinku se vznáší chiméra nedalekých zkoušek. Při důsledné péči o základy Maslowovy pyramidy a tykání si s fakultním kávovarem nejde o neúnosné tempo, po dopsání poslední zkoušky se však zákonitě přihlásí o slovo únava a minimálně počátek prázdnin se pak nese v poněkud uvolněnějším duchu.

Následkem změny prostředí po návratu domů a odpadnutí téměř veškerých povinností se k nepoznání mění podoba všedního dne. Slunečné počasí, sloupec dobrých knih, setkání se starými přáteli a číslovka navíc v nastavení budíku spolehlivě navodí atmosféru pohodového volna. Po přepočítání českých cen na odpovídající částky v librách už nestojí k botám kavárenského povaleče vůbec nic v cestě.

Samozřejmě trošku přeháním. Relaxace, jakkoli je po náročném semestru příjemná, se začne brzy zajídat. Sám jsem se tedy po pár týdnech prázdnin začal teoreticky připravovat na letní stáž, na kterou nastupuji v červenci. Jedná se o osmitýdenní projekt v chemicko-fyzikální sekci naší fakulty, kde budu zkoumat mechanismus desorpce nanočástic z kovového substrátu pomocí laserových pulsů. Jedná se spíše o základní výzkum, v případě příznivých výsledků by však mohla být daná desorpční metoda použita k dokonalejší analýze elektronové struktury látek (především fullerenů), jimiž se laboratoř zabývá.

Během volných dní se také učím programovat. Poprvé jsem si programování vyzkoušel coby součást fyzikálního kurikula v minulém semestru, a okamžitě jsem si ho oblíbil. Kombinace přísně logické struktury kódu, ale zároveň do jisté míry tvůrčího charakteru činnosti mne fascinuje, o aplikaci ve vědě nemluvě.

Zbytek prázdnin tedy strávím prací, která ale bude vyvážena odpočinkem. Těším se na návštěvu MFF v Karlových Varech. Uvidím konečně také slavný Edinburský festival Fringe, během něhož se v centru města po celý měsíc odehrávají stovky divadelních představení, stand-upů, koncertů a různých pouličních kejklí.

Poté mne čeká třetí ročník, první z tzv. Honours years, kde bude pravděpodobně každá hodina volna drahá. Nejpalčivější problém každého nového ročníku – hledání bytu – je však již vyřešen (paradoxně potřetí stejným bytem, opět po několikaměsíčních jednáních) k mé spokojenosti. Nezbývá, než se rozloučit s poděkováním Nadaci The Kellner Family Foundation za podporu i v tomto ročníku a popřát všem příjemné prázdniny.