Tanec při studiu

Nejsou zdaleka jediní. Studentská unie hrdě prohlašuje, že si studenti Imperial College mohou vybírat z nejvíce zájmových klubů v celé Anglii. Všechny se prezentují na akci zvané „Freshers' Fair“ a je složité rozhodnout se pouze pro jeden směr zájmu svých mimostudijních aktivit. Snad každý se upíše alespoň deseti různým studentským organizacím. Já jsem se před rokem rozhodl se aktivně věnovat sportu, neboť tělesná výchova není zahrnuta v předmětech mého oboru fyziky. Nejvíce pozornosti u mě upoutal taneční tým. Nabízel kurz tance pro úplné začátečníky. Říkal jsem si, že mé tělo přetížené sedavou prací potřebuje trochu narovnat a disciplinovat. Přihlásil jsem se a postupně jsem se stal plnohodnotným členem týmu.

Netušil jsem, jaký závazek to pro mě bude znamenat. Začínal jsem bez tanečních bot, latinského obleku ani dobré znalosti jakéhokoli z klasických a latinskoamerických tanců. Při sledování pokročilejších tanečníků se ve mě postupně vybudoval vztah k estetice, charakteru a dynamice pohybu jednotlivých figur. Brzy jsem si také uvědomil, že mnozí členové týmu mají ty nejvyšší ambice a tráví dlouhé podzimní večery tréninkem. Já jsem však překonával obtíže začátečníka. Waltz postrádal svou plynulost. Quickstep vypadal jako ranní běh do školy. V Jivu jsem popadal dech a v tanci Cha cha musel můj učitel stát vedle mě a tleskat mi do rytmu. Má vášeň rostla bez ohledu na prvotní nedokonalosti v technice. Zkušenější tanečníci pro nás organizovali semináře zaměřené na vylepšení našeho způsobu tréninku, koncentrace mysli i způsobu sebeprezentace na tanečním parketu. Po nějakém čase, když jsem cítil, že již jsem schopen svoji choreografii zatančit v rytmu a také snad bez pádu přes patu, jsem vyrazil se svoji taneční partnerkou na největší univerzitní soutěž ve „Winter Gardens“ v anglickém Blackpoolu. Týmový duch byl silný, a i když jsme se do finále nedostali, mohli jsme podporovat naše týmové kolegy za cestou za úspěchem ve všech kategoriích.

Rozhodl jsem se s tancem pokračovat i v druhém ročníku. Se svojí taneční partnerkou trénuji šest až osm hodin týdně. Ráno vstávám o několik desítek minut dříve, abych si individuálně prošel technické detaily některých figur naší nové taneční choreografie. To například zahrnuje neustálou snahu o zlepšení charakteru pohybu během „forward lock step“, který i přes svou zdánlivou jednoduchost vyžaduje pozornost. Příprava by měla vyvrcholit soutěží univerzit v Nottinghamu.

Nejsložitější částí mého působení v tanečním týmu je organizace resp. nedostatek času. Vyžaduje to přísný řád v životě osobním a studijním. Nemohu si na konci týdne vyjít za zábavou. Musím dbát na spánkový režim a co nejvíce omezit plýtvání s časem. Odpolední a večerní hodiny trávím nad hodnocenými úkoly z matematiky a fyziky, přičemž práci je vždy lépe odevzdat několik dní před šibeničním termínem, takže často stojím před rozhodnutím, zda mi na taneční trénink vůbec zbyde čas. Jsem však přesvědčen, že se jedná o rozumnou kompenzaci dlouhých hodin strávených sezením v knihovně či vysilující práce v laboratořích. Tanec mě těší a pomáhá mi si mentálně odpočinout. V neposlední řadě, mládí a období nejvyššího pohybového potenciálu v životě se nedá odkládat na neurčito. Věřím, že mi i tanec dopomůže k úspěšnému dokončení druhého ročníku.