Tam a zase zpátky

Má zahraniční zkušenost ale nesestávala jen z návštěv muzeí – byl jsem se samozřejmě podívat i po okolí Paříže, od hradu ve Vincennes přes Versailleské zahrady až po katedrálu v Remeši, společně s koštováním produktu plodů kraje Champagne. Velmi příjemné bylo také to, že se mi (kromě kamaráda Lukáše, s nímž jsme se pravidelně setkávali nad sklenkou něčeho, co nám vzdáleně připomínalo domov) podařilo kontaktovat místní komunitu Čechů, s nimiž jsme si přes e-mailovou skupinu (výstižně nazvanou „Petite Prague“) vyměňovali mnoho cenných informací a dokonce se někteří z nás i osobně potkali při sledování dvou proher našeho národního hokejového týmu během světového šampionátu. To všechno včetně doučování angličtiny jsem stíhal zároveň s pravidelnou školní docházkou, což jen vypovídá o tom, že tento semestr pro mě byl jedním z těch spíše pozvolnějších a už se nemůžu dočkat, až se zase zabořím do knih s nějakou tou organickou chemií a neurobiologií, které mě čekají následující školní rok.

Poté, co jsem se rozloučil se svou hostovskou rodinou a všemi kamarády, s nimiž jsem se během jara seznámil (většinou americkými, účastnícími se stejného programu – i proto byla integrace mezi ty francouzské poměrně složitá a občas až násilná), odebral jsem na tři týdny zpátky domů, jen abych se opět připravil na další cestu do USA. Podařilo se mi totiž na léto získat velmi prestižní pozici v jedné z Manhattanských nemocnic, a budu si tak moci na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je doopravdy pracovat s pacienty jako zdravotní pracovník. Zároveň se zúčastním výzkumu věnujícímu se zdokonalování léčby páteřních nádorů v Memorial Sloan-Kettering Cancer Center a budu mít i možnost doslova dívat se pod ruce jednomu z předních neurochirurgů této nemocnice, Dr. Ilya Lauferovi, přímo při jeho operacích. Celý tento plán zní téměř neuvěřitelně a nemůžu se dočkat, až se do toho všeho konečně pustím.

Kromě toho se mi na následující semestr již podařilo zajistit si pozici vyučujícího asistenta, ovšem tentokrát pro hodiny biologie – o tom se ale rozepíšu až zase příště. Ve volném čase se také poslední dobou věnuji psaní blogu pro zahraniční pre-medikální studenty v USA ( http://www.premedusa.blogspot.com/ ) jako já, kde publikuji užitečné informace, na něž jsem narazil na své cestě za studiem medicíny v Americe.

Na závěr svého příspěvku bych se rád pochlubil, že mi byl Nadací rodiny Kellnerových přidělen příspěvěk také na následující a zároveň můj poslední školní rok bakalářského studia na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Za toto rozhodnutí jsem opravdu velmi vděčný, jelikož mi svou podporou, stejně jako tou dosavadní, plně pokrývající školné, ubytování a stravu, umožní na této škole získat bakalářský titul a poměrně pohodlně se také připravit na přijímací zkoušky na medicínu v USA. Mockrát děkuji.

I proto vám ve svém příštím příspěvku budu moci popsat, jak se bude odvíjet podzimní semestr mého již čtvrtého ročníku v NYC.