Tahle škola není snobárna

Jedním z nich je i Tomáš Titěra, který na kolejní školu ve středočeských Babicích nastoupil před sedmi lety a nyní se připravuje na mezinárodní maturitu.

Co byl hlavní důvod, proč jste chtěl na Open Gate studovat?
Do páté třídy jsem navštěvoval základní školu s rozšířenou výukou jazyků na Praze 2. Ačkoliv je to škola výběrová, v jejích lavicích jsem se nudil. Rodina i vyučující se shodovali, že bych mohl svůj potenciál lépe využít a více jej rozvíjet. V Open Gate jsem se byl podívat na dni otevřených dveří a čekal jsem, že uvidím studenty ponořené do učebnic. Místo toho jsem ale potkal spoustu přátelských a ochotných lidí, kteří vypadali, že je škola vážně baví. Zdravé nadšení pro sebevzdělávání mi na základní škole chybělo, a těch několik hodin strávených v areálu mi ukázalo, že právě to mi Open Gate může nabídnout.

Jak byste charakterizoval své spolužáky?
Je to velmi různorodá skupina, protože pocházejí nejen ze všech koutů republiky, ale i celého světa. Jedna spolužačka je například z Moldavska, na patře na koleji bydlím s klukem ze Somálska. Lišíme se názory, zvyky, výchovou i povahou, ale díky tomu, že dohromady trávíme skutečně mnoho času, dokážeme spolu dobře vycházet.

Jaká je největší konkurenční výhoda Open Gate?
Na Open Gate si nejvíce vážím individuálního přístupu. Na hodiny dějepisu chodíme čtyři, na němčině jsme dokonce jenom dva. To pochopitelně znamená mnohem intenzivnější a kvalitnější výuku, přizpůsobenou tempu každého z nás. Nemyslím si, že je mnoho škol, které svým studentům mohou dopřát takovýto luxus. Také není nikdy problém si s učitelem domluvit individuální konzultaci kdykoliv během celého týdne. Učitelé nám dávají najevo, že jsou tu pro nás a že jsou ochotní nám pomoci, když máme s učivem problém. Výměnou za to však pochopitelně očekávají náš zájem a aktivní přístup.

Jak jste se vyrovnával s přechodem na výuku v cizím jazyce? Pomohlo vám předchozí studium na škole s rozšířenou výukou jazyků, nebo jste ještě jinak „doháněl“ jazykové vzdělání?
Před příchodem na Open Gate jsem anglicky uměl říct maximálně pár vět a vyjmenovat několik zvířat a povolání – na ZŠ jsem se učil jenom německy. Výuka je kompletně v angličtině až na vyšším gymnáziu, takže jsem měl čtyři roky na to se připravit. Díky tomu, že nás anglicky učili téměř výhradně rodilí mluvčí, jsem byl s jazykem v intenzivním kontaktu. Ve škole se setkáváme s angličtinou prakticky neustále – v e­mailech o organizačních záležitostech, na celoškolních shromážděních nebo třeba při komunikaci s panem ředitelem. Kromě odborné terminologie například v biologii nebo matematice jsem se tedy s přechodem na výuku v cizím jazyce vyrovnával snadno.

Je Open Gate místo, které přeje múzám, nebo tu rostou spíše budoucí byznysmeni?
Škola nám umožňuje zvolit si vlastní cestu. Předměty na poslední dva roky studia si můžeme navolit takřka dle libosti, jediným omezením jsou kategorie, do kterých jsou předměty řazeny dle požadavků mezinárodní maturity IB – z každé skupiny předmětů si vždy musíme vybrat alespoň jeden. Díky tomu se každý může specializovat s ohledem na svoji vysněnou kariéru. I když je mezi studenty statisticky více zájemců o studium ekonomie než o výtvarné umění, startovní pozici mají všichni dost podobnou. Při výběru předmětů jsem rozhodně nezaznamenal ze strany školy tlak v podobě prosazování jednoho předmětu na úkor jiného.

Věnujete se mnoha dobrovolnickým aktivitám. Je to proto, že se to od vás ve škole očekává, nebo máte jinou motivaci?
Očekávání není mou motivací. Spíše využívám možností, které v této oblasti škola nabízí. Věnuji se dobrovolnictví proto, že mě baví být užitečným. Všechny aktivity, do kterých se zapojuji, beru jako příležitost k seberealizaci a nabytí nových zkušeností využitelných v praktickém životě. Když vidím hmatatelné výsledky svého úsilí, je to něco jiného než učení se na testy a získávání známek.

Máte nějaký životní cíl?
Z velkých cílů mám respekt a na stanovení životního cíle se ještě necítím být dostatečně vyzrálý. V blízké budoucnosti bych chtěl úspěšně složit mezinárodní maturitu a rád bych byl v následujících letech spokojený s výběrem univerzity. Pak se uvidí, jakým směrem se bude můj další život vyvíjet – kde, jak a s kým jej budu žít. Je to pro mě stále příliš daleká budoucnost.

Jak by zněla věta o deseti slovech, kterou byste chtěl povzbudit nadané studenty, aby se začali o Open Gate zajímat a zkusili se přihlásit?
Nebojte se a zkuste to, Open Gate není žádná snobárna.

(autor: markéta Vojtíšková)

Zdroj: Deník, příloha Chováme se odpovědně