“Ta nejistota, ta je nejhorší...“

Od nepřestávajícího kontrolování emailu v den rozeslání příjímacích dopisů od univerzit, přes výsledky stipendií, až po usilování o různé granty a pozice. Nic není zaručeno. Toto bych ale nazvala spíše okrajovou nejistotou, protože skoro ve všech zmíněných příkladech má člověk plán B, který nabízí záchranné možnosti typu VŠ v Česku, studentské půjčky, nebo léta stráveného brigádou.

Pak jsou tu ale jiné nejistoty, které už tak jednoduchý plán B nenabízejí. Naneštěstí se těchto nejistot sešlo v letošním roce hned několik. Za první bych označila červnové britské referendum. V té době jsem byla na stáži na ambasádě a během schůzky konzulů států EU jsem konverzovala na toto téma s britským zástupcem. Odhady byly těsné, ale zdálo se, že zastánci setrvání Británie v Unii zvítězí. Během konverzace padlo i pár vtipů, ale nejistota diplomata byla citelná. Výsledky následující ráno byly jako studená sprcha. Británie se rozhodla pro Brexit, čímž postavila nejenom sebe, ale celý projekt integrované Evropy do velmi nejisté pozice.

Dalším velkým otazníkem na světové scéně byly americké volby. Hillary Clinton byla jasný favorit pro celou moji školu i kamarády na Facebooku. Sdílení videí a článků proč zvolit první prezidentku USA nebralo konce a všechny ukazatele předpovídaly ženu v Oválné pracovně. Když se mě moji kamarádi z Česka ptali, jak vidím americké volby, nedokázala jsem odpovědět. Brexit otřásl mou vírou v otevřený, globalizovaný svět, kde spolupráce a ekonomický pokrok všech předčí nacionalismus a izolacionismus. Výhra Donalda Trumpa mě tedy kompletně nezaskočila, ale byla tou horší variantou. Tato volba podle mě reprezentuje řadu nejistot, od budoucího vnitropolitického vývoje Spojených Států po jejich působení v zahraničí.

Nakonec se dostávám k situaci v ČR. Před mým odletem do USA jsem se zajímala o českou politiku jen okrajově, ale loňské události okolo 17. listopadu to změnily. Vždy jsem věřila, že totalitní režimy ve střední Evropě jsou otázkou minulosti, z které se tato část evropského kontinentu poučila. Přesto loni z pódia zaznívaly xenofobní a rasistická hesla, která navazovala na nacistickou rétoriku. Dále byl studentům zakázán vstup na Albertov, kde právě studentstvo v osmdesátém devátém vedlo tažení za demokracii. Za poslední rok se na události v listopadu nabalila spousta dalších – návštěva čínského prezidenta se zákazem tibetských vlajek, lživé výroky hlavy státu, návštěva Dalajlámy a s ní spojené kontroverzní neudělení státního vyznamenání Jiřímu Bradymu a dopis čtyř nejvyšších státních činitelů, cenzura pořadu Jana Krause, nebo nedávný návrh zákona, který má trestat „urážky včetně příliš silné kritiky“ prezidenta republiky. Jsem dítě demokracie a nikdy jsem si nemyslela, že bych se o tuto životní jistotu musela obávat.

A tím se dostávám na začátek tohoto příspěvku. Citát “ta nejistota, ta je nejhorší...“ je útržkem z vyprávění afgánské slečny jménem Nilob, která v devadesátých letech spolu s rodinou utekla před Talibánem do ČR. Nahrávali jsme její příběh a vytvořili k němu animované video pod hlavičkou projektu Učme se o uprchlících, který na začátku druhého pololetí poputuje do středních škol v České republice. Projekt je výsledkem grantu, o který jsme si spolu se spolužákem z Grinnellu zažádali loni v lednu. Naším cílem je představil téma uprchlíků a pomoct tak bojovat s narůstajícími negativními postoji k nim. Věříme, že podklady, které prezentují fakta a vysvětlují termíny, které média často zaměňují, pomohou studentům lépe pochopit současnou uprchlickou krizi a zasadit ji do širšího kontextu.

Netroufám si přirovnávat mé nejistoty k těm, které zažívala Nilob a její rodina na útěku. Jejich odhodlanost je spíše velkou motivací dělat více než jen přihlížet tomu, jak se naše demokracie pomalu stáčí iliberálním směrem. Jsem taky velmi nadšená z toho, že je tady v Česku podobných aktivistů více. Skupina studentů z Masarykovy univerzity nedávno rozjela projekt Zvol si info (zvolsi.info), který pomáhá mladým lidem odhalit dezinformace a konspirační weby. Takže i když se do české společnosti v poslední době vkrádá nejistota, nebude to možná nakonec tak špatné, jak se může zdát.