Letní prázdniny? Ne tak docela. Na amerických univerzitách je běžnou záležitostí, že studenti přes léto zůstanou na kampusu. Pracují na výzkumu a mají zapsaných několik předmětů, což jim mírně uleví v nadcházejícím školním roce.
Po zkouškách jsem měl tedy jen deset dní volna, než opět začala škola. Navštívil jsem přátele v New Yorku, poslechnul si Becka a Pixies na festivalu Boston Calling a v osm ráno následujícího pondělí už jsem opět seděl v přednáškové hale Science Center na kampusu. Letní semestr znamená, že ekvivalentní objem učiva je vměstnán do šesti týdnů. Každá přednáška obsahuje jeden týden v regulérním semestru a každý týden se rovná jednomu měsíci. Zapsal jsem si předmět z odvětví organické chemie. Každé pondělí a středu jsme syntetizovali léčiva běžně k dostání v lékárnách a testovali jejich čistotu. Škola mi většinou končila v jednu odpoledne a pak jsem pokračoval ve své laboratoři. Pracujeme na výzkumu neinvazivního zobrazování nervových vzruchů v nohách humrů a za poslední rok mě tento projekt posunul daleko za hranice biomedicínského inženýrství. Zejména je důležitá dobrá znalost optiky, signálů a elektromagnetických interferencí.
Pracoval jsem do šesti nebo sedmi večer a po jídle měl úkoly do chemie, což z letního semestru činilo období téměř náročnější, než kterákoliv fáze školního roku. O to důležitější byl náležitý relax o víkendech. S dobrodružnější častí mých přátel jsme vždy v pátek večer zabalili stan se spacáky a vyrazili mimo města, telefonní signál nebo internet. Někdy nás ve čtyři ráno vyhnal déšť a museli jsme se vrátit do Bostonu s předstihem. Jindy se jednalo o boj o přežití v mračnech brutálních a krvežíznivých brouků. Jindy jsme se pohybovali v okolí medvědů. Oblíbenými útočišti byly lesy na západě Massachusetts a nejrůznější části Apalachian trail v New Hampshiru nebo Mainu.
Intenzivnost přednášek, syntézy léků, práce s humry a víkendových dobrodružství způsobila, že letní semestr utekl v mžiknutí oka. Závěrečná zkouška z chemie byla plná překvapení a mě teď čeká stáž v Praze, evropské klima a domácí kultura.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION