Studijní plán

Vzhledem k tomu, že v našem informačním systému můžeme nahlédnout do studijního plánu, věděla jsem, že mě bude ve 3. ročníku čekat pouze jeden povinný předmět. Říkala jsem si, že by tedy nebylo od věci, dodělat si všechny kredity z volitelných předmětů již během druhého ročníku. Byl to poněkud náročný úkol, jelikož nám v prvním semestru rektor radil, abychom si vzali pouze povinné předměty a vše si “osahali”. Zkrátka a jednoduše, abychom si zkusili, jak vysoké budou požadavky našich profesorů, náročnost předmětů a zvykli si na styl výuky. Vzhledem k tomu, že jsem rady rektora vyslechla, měla jsem o jeden semestr méně na to, abych splnila kredity z volitelných předmětů o rok dříve. 
To tedy znamenalo, že jsem k 150 kreditům z povinných předmětů musela získat dalších 40 (25 ze skupiny volitelných A, 15 ze skupiny volitelných B), za pouhé 3 semestry. A aby toho nebylo málo, tak jsem si na poslední semestr druhého ročníku našla stáž. 

Můj původní plán, bylo pracovat v Kanceláři prezidenta republiky. Stáž na Hradě mě velice lákala, jelikož se jednalo o práci na analytickém oddělení, které připravuje materiály a podklady pro prezidenta k jeho proslovům a debatám. Z několika účastníků jsem byla vybrána spolu s mým spolužákem, ale bohužel jsem se nemohla zúčastnit, jelikož se jednalo o neplacenou stáž, která byla časově velice náročná (poloviční úvazek). 
Naštěstí se mi posléze naskytla možnost pracovat na Ministerstvu životního prostředí, kde nebyla pracovní doba tak striktní a stíhala jsem jak školu, tak brigádu. 
Můj studentský život byl tedy velice nabitý. Normální den vypadal asi tak, že jsem vstávala brzo na ranní přednášky, během volných hodin jsem jezdila do Vršovic na ministerstvo, poté jsem se vrátila zpět do školy, ze které jsem utíkala rovnou na brigádu. Tento akademický shon končil pátkem, kdy jsem si sbalila kufry a trávila nekonečné hodiny ve vlaku, směrem do Brna.  Byl to poměrně náročný půlrok, ale tím, že jsem se pohybovala na různých místech a moje práce nebyla jednotvárná mi neskutečně rychle utekl.
 
Zkouškové období proběhlo celkem bez problémů, až na jeden jediný předmět, díky kterému jsem si poprvé zkusila, jaký stres dokáže vyvolat jít na zkoušku na 3. pokus. Zatím jsem totiž všechny předměty zvládla na pokus první. Vše jsem však nakonec dokončila a od půlky června si užívám prázdniny.
Za uplynulý rok jsem se rozhodně naučila neprokrastinovat, využívat svůj čas efektivně a nezhroutit se z menších neúspěchů. Vše zlé je totiž k něčemu dobré. 
Za 2 týdny načínám 3. rok na CEVRU. Své cíle jsem doposud zvládla a díky té dřině ke konci druháku budu letos mít pouze jeden předmět, tudíž spousty času se věnovat mé bakalářské práci a státní zkoušce. 

Všem z Vás, kteří čtete tento blog, bych chtěla popřát hodně štěstí, jak ve škole, tak v osobním životě. Nezapomínejte na to, že nic není nemožné a vše můžete dokázat. 
Veronika