Stříhání metru

Můj lednový finiš ve Vídni byl podstatně hektičtější, než jsem si představoval. Ačkoliv jsem nikdy předtím netrpěl dojmem, že semestr na „Erasmu“ je vlastně jenom o poznávání nové země, výletech a socializaci s vrstevníky, stále jsem byl až překvapen povánočním návalem práce. Oproti studiu v Rotterdamu jsem absolvoval dvakrát tolik předmětů, které trvaly dvakrát delší dobu, avšak nějakou záhadou byly za stejný počet kreditů. Jako bonus jsem si také až poněkud pozdě uvědomil nečekaný dopad svého výběru předmětů v podobě čtyř zkoušek během dvou dní bez reálné možnosti opravy. Nemůžu říct, že jsem necítil žádný tlak. Místo rakouských měst jsem tak v posledním měsíci objevoval leda tak knihovny různých fakult a zdokonaloval se v přípravě obědů vhodných na zabalení do krabičky.

Několik týdnů minimálního kontaktu s denním světlem však přineslo své plody a nakonec jsem všechny předměty absolvoval úspěšně. V nadcházejícím půlroce tak nemusím komplikovaně nahrazovat nezískané kredity a mohu se tak soustředit na onu zmiňovanou bakalářskou práci a poslední dva regulérní předměty. Prvním z nich je etika komunikace, kde jsme se zatím seznámili s různými etickými perspektivami a nyní tyto principy aplikujeme na různá dilemata, se kterými bychom se buď mohli setkat během naší budoucí profesní dráhy, nebo jsou spojené s různými audiovizuálními díly (Uvědomili jste si někdy, že Albus Brumbál je vlastně ryzím utilitaristou? Já do minulého týdne také ne…). V tomto ohledu je kurz etiky dosti podobný i mému druhému předmětu, který by šlo volně přeložit jako „vliv médií na jejich konzumenty“. Zde se za pomoci různých textů, filmů a TV programů zabýváme různými teoriemi souvisejícími s dopady konzumace různých druhů mediálního obsahu, například do jaké míry v nás může násilný obsah vyvolat negativní emoce nebo jak mohou silné ženské postavy ve filmech tlumit šovinistické nálady ve společnosti.

Až však tyto dva předměty za čtyři týdny skončí, nezbyde než se naplno věnovat právě oné „bakalářce“. Je to možná tím, že jsem teprve na začátku procesu a nepřipouštím si množství práce, které mne čeká, ale docela se těším. Věřím, že pokud si vyberu dobré téma, kterým se bude možné zabývat skutečně do hloubky, budu mít dostatek příležitostí si definitivně ujasnit, co mě v mém oboru baví a čím bych se konkrétně chtěl zabývat v budoucím studiu a profesní dráze. Nějaké preliminární rozhodnutí v tomto ohledu však budu rozhodně muset učinit už v nejbližších týdnech, jelikož termíny přihlášek na různé magisterské obory se nezadržitelně blíží.

Naštěstí mám teď na přemýšlení o blízké a daleké budoucnosti relativně dost času. Svůj návrat do Rotterdamu jsem oslavil vskutku velkolepě, a to výronem kotníku, který jsem si způsobil při svém prvním kroku po vystoupení z vlaku z letiště. Pohyb po venku mi tak nezbývá než na několik týdnů omezit na nutné minimum. Po více než dvou letech jsem tak také získal první zkušenost s nizozemským zdravotnictvím a předpokládám, že ještě o něco více zocelující bude následné dohadování s pojišťovnou ohledně proplácení léčebných výloh. Inu, je třeba si připustit, že studium v zahraničí může člověka obohatit i takovýmito radostnými zážitky.

A pokud jste dočetli až sem, můžete se potěšit celkem výjimečným pohledem na sluncem zalitý Rotterdam téměř ze zápraží mé nové rezidence (přiléhavý název pro něco, co bylo dříve soudě dle velikosti pravděpodobně pokojem pro služku). Za mě OK!