Stáž

Fakulta Engineeringu na University of Cambridge vyžaduje po svých studentech absolvovat během prvních tří let studia alespoň 6 týdnů prací v relevantním odvětví. Může se jednat jak o práci na technickém designu v kanceláři, tak o manuálni práci v nějakém průmyslovém závodě. Studenti si mohou firmu a typ práce vybrat sami, fakulta však má oddělení nazvané “Student Placements”, které jednak dohlíží na splnění kritérií a druhak je schopné pomoci při hledání vhodné stáže, psaní motivačního dopisu či přípravě na pohovor, pokud jej někdo má absolvovat (kvalitní stáže jsou nedostatkovým zbožím, takže jakákoliv pomoc se velmi hodí).

Ačkoli bych byl schopen na splnění kritéria použít i letní práci, kterou jsem vykonával před započetím prvního ročníku (jednalo se o práci pomocného mechanika ve firmě vyrábějící sportovní letadla na Slovensku), rozhodl jsem se, že je potřeba získat i nějakou jinou pracovní zkušenost, jež by tentokrát cílila více na mozkovou činnost spíše než na manuální. Snažil jsem se najít stáž se zaměřením na letecký průmysl, jelikož se jedná o specializaci, které bych se chtěl od nového akademického roku věnovat i na univerzitě. Psal jsem proto do mnoha letecko-konstruktérských firem v ČR i v zahraničí, a také různým leteckým společnostem, které jsem vybíral z univerzitního seznamu firem, jež v minulosti již nějaké stážisty z University of Cambridge měly. Musím přiznat, že ne všechno šlo hladce. Mnoho zahraničních společností mi například odepsalo, že mě nemohou přijmout kvůli tomu, že nejsem občan jejich země. Přihlášky do německých firem zase vetšinou ztroskotaly na mé neznalosti němčiny, kterou jsem se, možná trochu naivně, chtěl během léta stráveného v Německu přiučit.  Zatímco ze zahraničí jsem prakticky ve všech případech alespoň obdržel slušnou odpověď, v Česku se s podobnou formalitou vetšinou neobtězovali. Přesto jsem však dostal několik zajímavých nabídek, a tudíž jsem nakonec měl poměrně náročný výběr.

Nakonec jsem se rozhodl pro stáž ve francouzské společnosti Safran Aircelle, dodávající gondoly motorů pro letouny Airbus, Embraer, Bombardier a mnohé další méně známé. Přestože firma je francouzská, má továrny a centra vývoje rozeseté po mnoha zemích. Já jsem proto byl umístěn do britské lokace v Burnley, městě nacházejícím se kousek od Manchesteru na severu Anglie. Byl mi přidělen desetitýdenní projekt, během nějž jsem spolupracoval s týmem zaměřeným na opravy. Cílem bylo vytvořit automatický systém na přepočítání sil působících v okolí poškozené lokality, jenž by umožnil jednoduše určit, zda je dostačující pouze povrchová “kosmetická” oprava, nebo je potřeba provést opravu strukturální. Na tento systém jsem použil výpočtů a materiálových map v Excelových souborech, jež jsem propojil pomocí VBA maker a poté vytvořil uživatelské rozhraní rovněz ve VBA.  Má práce byla zaměřena na vnitřní pevnou konstrukci (IFS = Inner Fixed Structure) obraceče tahu na motoru Trent 700, jenž se používá na původní verzi Airbusu A330. Pokud by se tento systém rozšířil na všechny součásti gondol motorů a na všechny motory, pro něž společnost gondoly dodává, ušetřili by si inženýři z oddělení oprav spoustu manuálního procházení souborů s výkresy a vzorci. Podařilo se mi projekt dovést do fáze, kdy systém je schopen analýzu provést, ovšem nyní jej čeká množství verifikací, kterými bude muset projít, aby mohl být skutečně uveden do provozu.

Jsem velice vděčný za možnost strávit léto činností, která mnoha způsoby vylepšila mé znalosti a schopnosti. Cítil jsem, že tým, v němž jsem pracoval, měl podobné přání, a tak jsem se mohl důkladně naučit, jak opravy probíhají, poznal jsem teorii skrytou za výpočty sil okolo poškození, a mohl jsem se naučit i trochu složitější aspekty programování ve VBA, které se mi posléze během projektu hodily.

Snad jediným negativem na celé stáži byla skutečnost, že jsem musel trávit prakticky celé léto daleko od domova a přátel ve městě, které rozhodně nijak nepřipomíná upravenou Anglii. Je evidentní, že většina anglického obyvatelstva se odstěhovala na venkov či do relativně blízkého Manchesteru. Architektura zde sice vypovídá o anglické přítomnosti někdy ve století páry, ovšem složením obyvatelstva a veřejným pořádkem dnes město připomíná spíše Pákistán. Okolní příroda je zde ovšem velice pěkná, a poměrně blízko je možnost navštívit ruch velkoměst jako Manchester nebo Liverpool. V relativním dosahu je rovnez národní park Lake District. Jedná se proto o dobrou lokalitu na pořádání cyklistických výletů. Nicméně v Burnley samotném opravdu nic atraktivního pro život není, a proto také pravděpodobně většina zaměstnanců firmy, v níž jsem dělal stáž, žije mimo toto město a za prací dojíždí.

Nyní jsem tedy již rád za návrat ze severoanglické tvrdé reality zpět do bubliny krásného a upraveného Cambridge.