Stávka, francouzština a dobrá zpráva

Jedním z profesorů, který nestávkuje, je Philip a jeho hodiny francouzštiny, na které chodím každou středu, tedy probíhají i nadále. Škola jazyků na Queen Mary nabízí celoroční jazykové kurzy arabštiny, němčiny, čínštiny, japonštiny a francouzštiny za studentsky přívětivé ceny. Jsem velmi ráda, že jsem této příležitosti využila. Přestože dvě hodiny týdně na plynulé ovládnutí cizího jazyka z mého pohledu nestačí, myslím si, že dělám pokroky. Ráda bych si jednou přečetla Cizince nebo Malého prince v originále, ale v tomto směru přede mnou ještě leží dlouhá cesta. Po 'čtecím týdnu' mě čeká pěti minutová prezentace na vybranou francouzskou osobnost, které se trochu obávám, protože moje schopnost hovořit plynule francouzsky je mírně řečeno omezená.

Co se týče magisterského studia, před Vánocemi jsem obdržela ten nejlepší dárek v podobě nabídky ke studiu veřejného mezinárodního práva na mé vysněné univerzitě. Nabídka je ovšem podmínečná a vyžaduje, aby můj průměr z nadcházejících zkoušek dosáhl 65 nebo více procent, což odpovídá známce B plus podle systému hodnocení na Queen Mary. Očekávám proto, že pro mě letošní příprava na zkoušky bude více stresující než v minulých letech, neboť mé výsledky musí dosáhnout určité hodnoty, abych od září mohla navázat magisterským studiem. Na druhou stranu je to určitá forma motivace, která mi dodává energii ke studiu, když už se cítím vyčerpaná.

Jak už jsem zmínila v předchozích článcích, jednou z forem odpočinku od studia je pro mě literatura. Studium práv obnáší opravdu hodně čtení a bála jsem se, že můj vztah ke knihám tím bude nevyhnutelně ovlivněn, ale knihy v mém životě pořád hrají stejnou roli. Nedávno jsem dočetla Malé ženy, nevinnou knihu, ve které najdete spoustu důležitých životních lekcí. Nyní mám rozečtený Atlas mraků, který je zvláštní jednak svojí kompozicí a jednak rozmanitostí jednotlivých příběhů, které děj knihy propojuje.