Staronové začátky

Jak už jsem zmínila, příležitostí je tady opravdu někdy až moc. Občas si pořád nemůžu zvyknout, že se v jeden večer musím rozhodnou, jestli bych radši šla na studentské představení, přednášku ex-CFO Google, nebo jazz night ve studentském baru. Vždycky mě lákala vidina nových zážitků a dobrodružství, takže jsem se mimo večerních přednášek od zástupců Spotify či Snapchatu ocitla i na víkendovém Enactus tréninku v malém městečku Conisborough uprostřed Anglie. A co víc si může student na univerzitě přát než po prvních pěti týdnech vyčerpávající práce strávit víkend s dalšími čtyřmi stovkami studentů z celé Velké Británie. Samozřejmě jsme se kromě zábavy a teambuildingových aktivit i pilně vzdělávali v oblastech sociálního podnikání a udržitelného rozvoje a získané znalosti se pokusíme aplikovat na naše vlastní projekty na UCL.

Největší obavy všech prváků na univerzitě jsou většinou mimo jiné spojené s hledáním kamarádů. Všichni jsou ale na stejné lodi, takže během prvních pár týdnů jsou lidé někdy až překvapivě milí a otevření. Možná jsem jen měla štěstí, ale už na prvních dvou přednáškách prvního dne jsem se nějakým způsobem ocitla ve skupince s dalšími sedmi spolužáky, se kterými si i přes ten snad úplně nejrůznorodější původ (anebo možná právě díky němu) neuvěřitelně rozumíme. Naše přátelství mimo společných hodin strávených v knihovně potvrzují i odpoledne na gaučích podzemního studentského baru s akční kávou a dortíkem - tzv. 3 pm deal je jedna z věcí, kterou jsem naštěstí objevila už během prvních týdnů na UCL (každá školní kavárna nabízí po 15. hodině speciální akci na kávu a zákusek za pouhé 2 libry, a to je v Londýně opravdu neodolatelná nabídka!).

Zatím jsem tady rozhodně spokojená, a i přes řadu překážek považuji studium v centru Londýna za výborné rozhodnutí. Doufám, že v následujících měsících budu mít více času na objevování dalších čtvrtí tohoto různorodého města – prozatím si “doma” připadám v okruhu asi 800 metrů, kde mám v podstatě úplně vše potřebné k přežití.