Pro můj obor Engineering je druhý ročník považován za nejnáročnější, a to hned z několika důvodů. Především stále zahrnuje všechny myslitelné technické disciplíny bez zaměření, a tudíž je samotný objem učiva obrovský. Navíc už nefunguje určitá setrvačnost ze střední školy, díky které pro člověka nebylo naprosto všechno nové. Na druhou stranu, drtivá většina předmětů v tomto trimestru mě nesmírně baví a každá nová pochopená rovnice je určitým zadostiučiněním. Laboratorní projekty již nejsou pouze atraktivním uplatněním přednáškové teorie v praxi, ale vyžaduje se k nim velké množství vlastní dokumentace a obhajování, nehledě na práci ve velkých týmech vzájemně se neznajících lidí, kde je i samotná koordinace často velmi časově náročná.
Zároveň je však pro mne řada věcí daleko jednodušších díky předchozím zkušenostem ze specifického studia na Cambridge. Můj osobní pocit z prvních necelých 6 týdnů tohoto trimestru je, že práce přibývá, ale stresu ubývá. Našel jsem si svůj vlastní systém, kterak dokážu být efektivní i produktivní, a na rozdíl od loňského roku již vím, že dokud se nepíše měsíc červen, člověk si může dovolit občas i vypustit páru. Z tohoto hlediska mne nesmírnou energií nabíjí veslování, jelikož pro mne i dalších 8 členů posádky je to způsob, jakým uniknout ze studijní bubliny a často napjatého prostředí a udržet si velmi slušnou fyzickou kondici. Množství lidí, kteří s radostí několikrát týdně vstávají v 6 hodin ráno, aby mezi 6:45 a 8:00 mrzli v dešti a teplotě pouze pár stupňů nad nulou na řece, poté narychlo spěchali na přednášky a po večerech vše doplňovali bolestivým tréninkem na suchu, je napříč Univerzitou obrovské. I to vypovídá o odhodlanosti a vnitřní síle místních studentů, a je naprosto výjimečným zážitkem součástí takové skupiny být.
Momentálně jsme na fakultě započali takzvaný Integrated Design Project, jehož stěžejní částí je stavba autonomního robotického vozítka. Od řady starších studentů si tento projekt při jejich ohlédnutí zpět za prvními dvěma lety na Cambridge vysloužil mnohá nej, a tudíž jej velice detailně popíši v příštím příspěvku.
Nyní však nezbývá než nastavit budík na šestou a těšit se, co přinese následující Cambridgeský den.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION