Staré stesky, nové stezky

A to i proto, že na University of York už jsem se zabydlel tak, že si jiný život nedokážu představit. V našem týmu vydávajícím akademický žurnál Vox jsem povýšil na šéfeditora a tvrdě pociťuji pocit té poslední zodpovědnosti – jestli tento časopis s 11letou historií vyjde, stojí a padá na mé práci. Také jsem uspěl ve velmi kompetitivním přijímacím řízení na pozici analytika do univerzitního investičního fondu, v němž studenti spravují £10,000 kapitálu školy a snaží se tuto sumu rozmnožit na akciových trzích. Volnočasová aktivita je to časově velmi náročná, ale učím se tam nové věci snad každý den. Nejvíc mě ovšem zaujali moji noví "kolegové". Jedná se většinou o ty nejchytřejší a nejambicióznější studenty, kteří prosti pochyb svou budoucnost vidí v londýnském City, jednom z nějvětších finančních center světa. Nemyslím si, že přeháním příliš, když řeknu, že už vím, jak vypadá to pověstné 1% nejbohatších lidí v době, kdy ještě mají jen velké sny a odhodlání pokořit svět.

Mě ale peníze nikdy až tak moc nezajímaly, namísto toho jsem se například nedávno začal učit latinsky a starořecky v pro mě velmi milé Classics Society, víceméně poskládané z intelektuálních nadšenců ve všech směrech tvořící protipól dravých a cílevědomých bankéřů z Griff Investment fondu.

Ale zpět na křižovatku. Možnosti jsou v zásadě dvě, studovat dál, nebo jít pracovat. Je více důvodů, proč bych mnohem radši zvolil první možnost. Nejde ani tak o to, že si na další krok do života dospělých ještě netroufám, že bych nevěděl, čím chci být, nebo že bych práci nedokázal sehnat. Ostatně, tohle léto už jsem si skutečné zaměstnání vyzkoušel celkem naplno. Ačkoli statutem jen stážista, vykonával jsem běžnou referentskou práci úředníka státní správy po celé čtyři měsíce svých prázdnin. A bylo to nejzajímavější léto mého života. Když byl nad Ukrajinou sestřelen civilní let MH17, nečetl jsem o tom v novinách, ale sledoval projev nizozemského premiéra v Radě EU a následnou poradu nejvyšších evropských státníků, na níž se dohodli na uvalení ekonomických sankcí. Stejně tak bylo napínavé o dva týdny později v Ekonomické sekci ministerstva zahraničí počítat dopady sankcí, ztráty pro české exportéry a hledat náhradní trhy. Vidět českou exekutivu v chodu, stát tam, kde se činí rozhodnutí. Vidět ministra v televizi doslova citovat podklady, které jste pro něj vypracoval, a i na jejichž základě se rozhoduje pozice České republiky.

Skutečný důvod, proč chci dále studovat, souvisí spíše se zatím nenaplněnou touhou po poznání. Chci nějakému oboru lidského počínání rozumět skutečně až po hranici současného lidského vědění, být na něco odborníkem. Akademická dráha mého života mi nepřipadá ukončená, stále mě nesmírně baví všechny mé předměty; v tuto chvíli se třeba ve filozofii pídím po podstatě svobodné vůle, zatímco v politické ekonomii zkoumám vliv volebního systému či pravolevé orientace vládní strany na makroekonomickou výkonnost země. Studovat dál chci nejspíš ekonomii (ve hře je ještě několik užších specializací, jako rostoucí vědní obor politická ekonomie, nebo evropská ekonomie). Zvažuju jak zůstat ve Velké Británii, tak se vydat třeba tentokrát do Německa, Belgie či Nizozemí.