Spark, Austrálie, skupinové projekty a volejbal…

Nejzajímavější částí programu byla závěrečná konference, na které vystoupilo několik úspěšných podnikatelů včetně bývalých nebo stávajících studentů naší univerzity. Byl jsem nad očekávání překvapen úrovní všech řečníků, neboť každý projekt zněl skvěle a všechny prezentace byli na prvotřídní úrovni. Asi  nejemociálnější řeč měl Dan Noz – technologický ředitel a spoluzakladatel Fantasy Shopper, což je projekt, který získal několik prestižních ocenění včetně titulu za nejlepší nový byznys roku na světě (Fantasy Shopper získal investici 3,3 milionu dolarů a odmítl odkoupení za 20 milionů dolarů).

Po každém ze dvou přednáškových bloků byl u sálu připraven raut s drobným občerstvením, kde jsme si mohli u sklenky vína popovídat s hostem, který nás zaujal a vyměnit si s ním kontakt – to vše za doprovodu živé jazzové hudby. Koneckonců, být inspirován a vybudovat si kvalitní síť kontaktů, byly jedny z hlavních cílů této akce.     

To mě přivádí k myšlenkám na prosinec a další „událost“, kterou bych chtěl v mém příspěvku zmínit. Člověk by už přeci jen měl v druhém roce studia začít uvažovat o možnostech, které se mu nabízí po jeho ukončení. Mým prvotním plánem bylo absolvování letní stáže. Bral jsem to jako takový odrazový můstek. Pak jsem se ale bavil s mnoha studenty, kteří absolvovali takzvaný „year abroad“ a začal jsem se sám sebe ptát, jak je možné, že mi tato jedinečná příležitost utekla – deadline pro tento program je na konci prvního roku studia. Bavil jsem se na toto téma s přítelkyní, která také projevila velký zájem. Představovali jsme si, jaké by to bylo strávit třetí rok někde daleko od Evropy, poznat novou kulturu a rozšířit si obzory. Celý týden jsme to nemohli dostat z hlavy, až jsme to nevydrželi a zašli do kanceláře člověka, který je za tento program zodpovědný a ten nám sdělil, že šance na přijetí pořád existuje. Po napsání motivačního dopisu a pár interviews nám univerzita oznámila, že jsme oba nominováni k ročnímu studiu na University of Adelaide, která patří do australské „Group of Eight“.

Myšlenkami jsem už možná plný očekávání ve třetím roce, ale to mi nezruší tu spoustu práce, která mě ještě čeká v tom druhém. Když vynechám neustálé psaní esejí, jsou tu dva velké skupinové projekty, které musím se svými kolegy dokončit do konce března. První projekt se týká britské společnosti Virgin Group a její strategie. Ten druhý je o stále populárnější značce „Fairtrade“ a její smysluplnosti a vizi. Zatím to vypadá, že budeme točit televizní diskuzi, takže si určitě užijeme spoustu legrace, ale zároveň to bude vyžadovat hodně času.

Když už jsem zmínil čas, doplním, že ten se bohužel nezpomalil. Naopak, s narůstající prací se zdá, že stále zrychluje. Trochu jsem tedy zanevřel na sport, ale alespoň volejbal mi zůstal. V tabulce se zatím držíme na třetí příčce, tak snad se ještě o něco poposuneme. Ale i kdyby ne, každý zápas je perfektní v tom, že vám dokonale vyčistí hlavu – to si pak člověk může na pár hodin opravdu odpočinout.