Smůla a smůla

Tímto výletem jsem měl možnost se připojit ke skupině zkušených sportovců a mnohé se od nich naučit. Kromě toho jsem potkal mnoho nových přátel. Ovšem naprosto nejúžasnějším zážitkem bylo, když v tomto úchvatném národním parku bylo v sobotu naprosto jasno bez jediného mráčku, což se v této lokalitě stane pouze výjimečně. Díky tomu jsem také pořídil mnoho krásných fotek. Vzhledem ke vzdálenosti (téměř na úrovni Skotska), kde se park nachází, jsme dorazili v pátek po půlnoci, ač jsme vyrazili poměrně brzo. V sobotu jsme se vydali na nejdelší túru, která představovala téměř 20 km velmi hornatým terénem za úplně božského počasí. Nikdy předtím jsem nezažil tak úchvatné výhledy a tak povedený výlet. Následovala neděle, kdy jsme naložili náš studentský minibus a odjeli na nejbližší parkoviště k plánované trase druhé túry. Ta skončila během odpoledne, protože bylo nutné se vrátit před půlnocí zpět ke škole.
   
Celý výlet byl úžasný až na jeden problém. Nejspíše jsem neměl dostatečně rozchozené turistické boty, a tak mi vznikl na noze obrovský puchýř. Navíc jsem měl takovou smůlu, že se mi do tohoto puchýře dostala velice rezistentní silná infekce, která se začala rychle sířit. Během jednoho dne mě začala noha bolet, během druhého zrudla. V tu chvíli jsem již vyčerpal veškerou domácí medicínu, která mohla pomoci, bez jakéhokoliv účinku. Další den jsem se již rozhodl jít k lékaři, kde mě překvapivě přijali! Během dopoledne jsem téměř přestal být schopný chodit. Návštěva lékaře a cesta do školy byly jeden z nejbolestivějších zážitků mého života. Okamžitě jsem dostal antibiotika. Tím bohužel tento příběh nekončí, protože tato antibiotika vůbec nepomohla na mou infekci. Následující den byl ještě více bolestivý a začal jsem mít i silné horečky. Bohužel jsem měl již naplánovanou návštěvu opery v Royal Opera House, kam velice rad chodím za kulturou a odpočinkem. Příležitost vidět Il Trovatore jsem si nemohl nechat ujit, což rozhodně mé situaci nepomohlo. Po návratu domů jsem čelil drsnému zjištění, že celá moje noha zvětšila trojnásobně svůj objem…. Další den ráno jsem již byl velmi komický, aniž bych chtěl.  Stačilo, aby mě někdo viděl chodit, a rovnou měl pocit, že zombie apokalypsa přichází, protože nohu jsem za sebou jen táhl, jako když mi má upadnout, vydával jsem při tom bolestivé zvuky a v obličeji jsem k vzhledu zombie neměl daleko. Opětovná návštěva lékaře byla naprosto urgentní. Doktorka se chvíli rozhodovala, jestli mě poslat do nemocnice. Nakonec mi dala nejsilnější antibiotika rovnou v několikanásobném dávkování s tím, že pokud se to nezlepší do 24 hodin, mám si zavolat sanitku. Naštěstí tato dávka pomalu začala účinkovat a kompletně jsem se vyléčil během následujících 14 dní.

Tím bohužel moje smůla nekončí. V podstatě jakmile jsem se vyléčil, přišlo další neštěstí. Na Valentýna byl náš domeček vykraden. Přišli jsme o téměř všechny cennosti a já také o peněženku. Nejvíce mě ovšem zasáhlo, že mi ukradli notebook, s kterým jsem se skvěle ‘sžil’. Celková moje osobní škoda je poměrně značná – téměř 1000 liber. Škoda celého vloupáni je přibližně 3000 liber. Tato ztráta na mě stále ještě doléhá.

Doufám, že jsem si tímto veškerou smůlu vyčerpal a že žádná nezbyla na zkoušky a učení.