Sbohem, a díky za ryby

Dnes, již měsíc po státnicích, mohu říct, že jsem na sebe náležitě hrdá, a to ze dvou důvodů. Nejen, že jsem tedy konečně získala titul, ale ke zkouškám jsem se zvládla připravit ve velice krátkém čase. Fakultní vedení se letos nejspíš rozhodlo dopřát svým studentům adrenalinový zážitek: na splnění zkoušek letního semestru měli studenti, kteří chtěli státnicovat v červnu, pouhé tři dny. Po těch následovaly necelé tři týdny, které jsme měli na zopakování všech materiálů z posledních tří let, abychom se připravili na státnice samotné. Asi není překvapením, že z našeho třetího ročníku jsme se k tomuto kroku odhodlali pouze tři. Někteří obdivovali naši odvahu, častěji jsme se ale setkali s názorem, že jsme se zbláznili. Tak jako tak, zkoušky z literatury a lingvistiky jsme zvládli, stejně tak jsme si obhájili své bakalářské práce. Teď nám zbývá jediné – hodit nohy nahoru a v létě si zaslouženě odpočinout.

Představa, že celé léto budu pouze lelkovat, je samozřejmě přehnaná. Na konci srpna mě čeká stěhování do Groningenu v Holandsku, kde od září začnu studovat aplikovanou lingvistiku v rámci magisterského programu na University of Groningen (Rijksuniversiteit Groningen). Trvalo mi celé měsíce, než jsem se rozhodla, že chci studovat právě tam. Rozhodování to bylo náročné, protože mne přijali na všechny univerzity, na které jsem se hlásila, včetně exkluzivního programu klinické lingvistiky EMCL+. Se svou volbou jsem nicméně velice spokojená a na nové studium se těším. Přípravy na stěhování do Holandska mi ovšem přináší potěšení o mnoho menší – hledání vhodného ubytování je totiž skoro zrovna tak těžké, jako samotné státní zkoušky.

Kromě nekonečného hledání bytu v Groningenu si ovšem nemám na co stěžovat. Konečně mohu číst, co se mi zlíbí, volím tedy převážně české autory, protože od anglofonní literatury si ještě stále potřebuji odpočinout. Také mám nyní čas si procvičit řízení auta, v čemž jsem během svých pražských let poměrně zrezivěla. To se mi bude brzy hodit, s přítelem se totiž chystáme na road trip po španělském severu. 

Nyní, po všech těch letech, je načase se rozloučit. Tímto bych ráda z celého srdce poděkovala Nadaci The Kellner Family Foundation, které vděčím za své výborné vzdělání a za to, že se mohu věnovat oboru, který mě baví. Šest let, které jsem strávila na gymnáziu Open Gate, má krátká známost s LSE, či studium anglistiky amerikanistiky na Karlově univerzitě v Praze – za to vše vděčím právě Nadaci KFF. Slibuji, že vzdělání, kterého mi dostalo, v budoucích letech naplno využiji a že se vám za všechnu vaši podporu jednou odvděčím. Slovy klasika: „Sbohem, a díky za ryby.“