S Novým rokem a Novým nádechem zpět do Skotska

No a tak jsem si ty dny užívala nejen přátele a dlouho očekávané volno ale i plánování sbírek a cestovatelských „přednášek“. Stále spolupracuji s nadací, které jsem loni v létě pomohla s projektem v Africe, a momentálně plánujeme další projekty, které by už snad mohly být vedeny a organizovány místními. A já si tak kromě spolupráce s touto nadací začala hledat a organizovat své další počínání v Africe, tentokrát snad opět někde jinde, kde bych byla nějak užitečná.

Letos jsem vstoupila do třetího ročníku. To ve Skotsku znamená zdánlivě mnoho volného času. Proto mě během těch prvních pár týdnů nenapadlo nic jiného, než se zapojit do všech možných aktivit na škole. K tomu jsem po dvouhodinovém pohovoru byla přijata na vysněnou práci asistenta v organizaci, která se specializuje na pomoc lidem s poruchami učení, mentálními poruchami a jinými problémy jako jsou například epilepsie či autismus. A tak se stalo, že kromě svých pár hodin na univerzitě, jsem se stala (omylem) zástupcem a representantem 3. ročníků oboru nejen Sociologie, ale i Mezinárodních vztahů, více-presidentem ve studentské unii pro studentské aktivity, něco jako kuchařkou snad pro všechny školní aktivity, už tradičně dobrovolníkem v Bookendsu (našem studentském antikvariátu) a pracujícím studentem pobíhajícím po městě jako zmatená včela. Až při své práci jsem si uvědomila, jak je mé město velké. Kromě spousty nových studentů jsem potkala i lidi jako Stephan, který trpí panickým strachem z nových lidí, Rogera, autistu, který pije kávu jen doma a čaj jen venku, Lauren, dívku mého věku, které sužuje život epilepsie a plno jiných zajímavých lidí, kteří to mají v té naší soutěživé a uspěchané společnosti o dost těžší. Má práce mi tak umožňuje nejen poznat město samotné (musím dojíždět ke všem domů), ale i zajímavé lidi, od kterých se každým dnem učím stále něco nového, nejen o nich, ale i o tom, jak ten stále neprozkoumaný mozek lidský funguje.

Abych navečer po tom všem trochu zpomalila a urovnala si myšlenky, začala jsem dělat jógu a také jsem se přidala ke skupince studentů, se kterými provozujeme skupinové meditace. Trochu mi to připomíná mé cestování Tibetem a trochu snad i studium v Hong Kongu. Čas letí rychle a já se snažím si vždy z každé zkušenosti něco vzít. Ono spěchat se má pomalu, život pak chutná lépe.