Rozmanitost inženýrství v Cambridge

Faktem ovšem zůstává, že spolu s týmovými kolegy jsme během tohoto projektu využili všechny své předuniverzitní fyzikální, technické i informatické znalosti. Výsledkem byla poměrně komplikovaná elektromechanická konstrukce, jež automaticky prováděla výpočet hodnoty konstanty π (pí) v počítačovém programu na základě vertikálního posunu závaží na kyvadle pomocí elektromotoru a měření periody kmitů. Jelikož nás tento úvod do studia přímo nabádal uplatnit kreativitu a „vyřádit se“, výtvory napříč skupinami byly velmi různorodé a zajímavé, ač ke zlepšení celosvětové životní úrovně měly poměrně daleko.  

V následujících týdnech přišel na řadu další, tentokrát již trochu vážnější projekt. Zadáním bylo navrhnout a postavit metr dlouhý most z ocelových L-profilů, který unese co největší zátěž při co nejmenší hmotnosti a ceně. Jeho nosnost se poté testovala až k destrukci. Ve dvojicích jsme v první fázi vymýšleli design a prováděli všechny potřebné výpočty, ve druhé fázi potom most sami vyráběli (s uděleným časovým limitem). Most naší dvojice na konci vážil zhruba 2 kg a unesl přibližně 450 kg, což byl v porovnání s ostatními skupinami slušný výsledek, přesto nás poměrně mrzelo, že konstrukce, kterou jsme vymysleli, byla příliš složitá na důsledné zvládnutí v časovém limitu, a tudíž jsme ke konci museli pro urychlení měřit a vrtat už jenom tak od oka, abychom vše stihli. Nebýt toho, že jsme jednu z diagonálních výztuží umístili v závěrečném shonu s očima zaslepenýma potem omylem jinak než podle plánu, měl most teoreticky unést téměř 800kg. Kromě zážitků tak z celé této záležitosti pro nás vzešlo i ponaučení, že je potřeba brát v úvahu i jiné otázky než čistě matematické.

Veškeré teoretické pozadí se důkladně probírá na přednáškách. V Cambridge se první dva roky inženýrství studuje obecně, a tudíž získáváme znalosti ze všech technických sfér. Nemyslím si však, že by to bylo na úkor odbornosti, tempo je tak vysoké ve všech předmětech, že rozhodně nikde o nic nepřicházíme. V laboratořích si poté můžeme vyzkoušet práci se zařízeními, ke kterým se v pozdější zaměřené kariéře možná už nikdy nedostaneme.

Zřejmě nejdůležitějším pilířem studia zde jsou však takzvané supervize. V každém z hlavních předmětů daného trimestru (například nyní mechanika, statika, elektrotechnika, materiály, mechanika plynů a kapalin a matematika) máme přiděleného supervizora, se kterým ve dvojicích jednou za dva týdny absolvujeme hodinové sezení, při němž máme možnost se ptát na cokoli, co se probírá na přednáškách nebo v laboratořích, ale také na cokoli, co nás zajímá a chceme se o tom dozvědět více. Především díky supervizím dokážeme zpracovat všechna témata do hloubky v tempu, v jakém je na nás přednášející chrlí.

V neposlední řadě se věnujeme spoustě praktických činností. Momentálně se blížíme k závěru největšího projektu ve druhém trimestru, kterým je sestrojení radiového přijímače od základních součástek. Jedná se o kombinaci elektrotechnické teorie a provádění počítačových simulací obvodů, které nejsou ani zdaleka lineární a tudíž by jejich analýza pouze ručními výpočty trvala nadměrně dlouho. Naše rádio již hraje, nicméně potřebujeme ještě trochu zapracovat na odstranění šumu.

Ačkoli neplánuji zasvětit svou budoucnost stavbě mostů ani radiových přijímačů, jsem nesmírně rád, že v prvních dvou ročnících máme takovou rozmanitost, že si to mohu vyzkoušet. Nejen proto, že technika je navzájem propojená a mohu tyto zkušenosti kdykoli využít, ale především proto, že mě to zajímá a baví.