Rozjíždíme druhý semestr

Jenom na mém oboru je více než 60 % zahraničních studentů, hlavně z USA (je téměř pravidlem, že každý Američan tady studuje mezinárodní vztahy), ale taky Německa, Francie, Švédska, Norska a Číny. Taková mezinárodní komunita je nesmírnou výhodou, protože člověk se setká i s názory a zkušenostmi, které jsou mu naprosto cizí. To se mi potvrdilo tento víkend, když jsem spoluorganizoval studentskou konferenci „One Year Later: Arab Spring Revisited“ a povedlo se nám pozvat k diskusi i studenty, kteří se osobně účastnili loňský protestů na Táhrirském náměstí a porovnávali současnou situaci v Egyptě s tou před rokem. Pro mě to byla obrovská zkušenost: a) poprvé jsem organizoval podobnou akci tady na univerzitě; b) poslouchat jak se jejich pohled na celou situaci dramaticky lišil od pohledu většiny západních médií mi jako studentovi mezinárodních vztahů naprosto imponovalo.
Musím uznat, že to byl velice úspěšný semestr, který mi akorát potvrdil, že studovat mezinárodní vztahy bylo opravdu tím správným krokem. Ze všech tří předmětů, které jsem minulý semestr měl, to byl ten nejzajímavější a nejvíce vybízející k zamyšlení nad současným světem. K mému milému překvapení byly i moje známky za první semestr celkem vysoké, i když je pořád co vylepšovat. Pro druhý semestr jsem si vyměnil management za politickou filozofii, takže teď budu studovat mezinárodní vztahy (analýza zahraniční politiky), ekonomii (makroekonomie) a filozofii (politická filozofie).
V tomto semestru pokračuji i v jednom ze zdejších univerzitních sportů – lifesavingu – a hned tento víkend tady v St Andrews hostíme soutěž pro ostatní britské týmy. Bude to moje první soutěž skoro po třech měsících, takže uvidíme, jaká bude úspěšnost. Tento semestr taky budu skládat první ze zkoušek první pomoci pro vodní záchranáře, na které se teď na trénincích pravidelně připravujeme.
Jak jsem slíbil minule, zmíním se taky o nějakých tradicích, které tady na univerzitě máme. Jedním z nejzajímavějších zvyků je akademické rodičovství: starší studenti (většinou z třetích ročníků) na začátku prvního semestru adoptují prváky a pomáhají jim „rozkoukat se“ tady v St Andrews. Ke konci listopadu se pak koná tzv. Raisin Weekend, kde se nejprve prváci se svými akademickými sourozenci zúčastní čajového dýchánku své akademické mámy a později se přesunou na párty svého akademického táty. Vše vrcholí v pondělí ráno pěnovou bitvou všech prváků na jednom z nejstarších univerzitních nádvoří. Pro bližší představu zadejte do Googlu „Raisin Weekend“.
St Andrews má úžasnou a inspirativní atmosféru a já děkuji Nadaci The Kellner Family Foundation, že mi tady umožňuje studovat!