Rok v zahraničí!

Studenti, kteří se účastní Erasmus programu, jsou v cizí zemi pouze na pět nebo šest měsíců. Já osobně jsem strávila v zahraničí celý jeden rok. V tomto článku bych se ráda podělila o mé zážitky a představila bych několik faktů, které si uvědomíte teprve tehdy, když žijete v cizí zemi.

Přesně před rokem, když jsem si balila kufry pro zahraniční pobyt, jsem neměla ani tušení, co všechno se může přihodit. Rozhodla jsem se cestovat úplně sama a využít tak možnost poznat zemi, lidi, kulturu, zvládat nepředvídatelné situace a pobyt v Holandsku co by cizinec. Můj příběh je celkem komplikovaný, ale na konec můžu říci, že jsem měla štěstí po ruce v mnoha situacích, kdy bylo potřeba. Když zmiňuji štěstí, mám tím na mysli „happy end“ ve velmi těžko řešitelné situaci.

Vše začalo nesprávnou informací, kterou jsem dostala dopisem od zahraniční university. Přijela jsem do Holandska již o týden dříve, abych se zúčastnila přijímacích testů a pohovorů. Teprve až na místě jsem zjistila, že pro studenty výměnných pobytů nejsou potřeba. Díky tomu jsem získala týden navíc, kdy jsem se mohla skvěle aklimatizovat v daném prostředí a seznámit se s jazykem. Moje dobrodružná zkušenost začala na pár dní pobytem v Delftu. Poté jsem byla přestěhována do jedné holandsko-mexické rodiny, kde jsem pracovala jako au-pair. Vždy jsem si myslela, že pracovat jako au-pair nemůže být tak složité, ale kombinace této práce a studia na univerzitě nebylo uspokojivé ani pro jednu stranu. Po dvou měsících v rodině mi bylo sděleno, že mám pouhý týden na odstěhování. Toto byla moje první komplikace, kterou jsem musela vyřešit – a to rychle! Naštěstí jsem úplnou náhodou našla nové bydlení a to dokonce do tří dnů. Můj nový byt byl více než vyhovující a to i s bezva spolubydlícím. Nic jiného mi nescházelo a já se konečně mohla spojit s mými „erasmus“ kamarády a užít si trochu toho studentského života.

První semestr se blížil ke konci a já si uvědomila, jak je složité mít zodpovědnost platit všechny účty s omezeným a nestálým finančním příjmem. Hrozilo, že se budu muset vrátit do České republiky. Řekla jsem si, že se přeci jen tak nevzdám. Studium v zahraničí byl vždy můj sen a já byla odhodlaná udělat maximum proto, abych zde mohla dále studovat. Podruhé se mě drželo štěstí a já dostala additional příspěvěk od Evropské Unie. To mi napomohlo k tomu, abych zde v Holandsku mohla dostudovat i druhý semestr, jak bylo původně v plánu. Mou radost trochu zastínil fakt, že jsem se v lednu musela rozloučit s kamarády, kteří zde byli pouze na půl roku, ale v únoru přijela další skupina studentů z celého světa a já se mohla znovu seznamovat.

Ve druhém semestru jsem si zvolila velmi těžký studijní program a tak bylo občas velmi složité skloubit vše dohromady. Koncem března jsem k tomu ještě začala pracovat ve Španělské restauraci jako servírka, abych si přivydělala nějaké peníze. Přes všechny tyto aktivity jsem zdárně ukončila i druhý semestr. Nebylo to vůbec jednoduché, ale musím říci, že jsem si to nakonec všechno opravdu užila. Práce v restauraci pro mne byla velmi příjemnou příležitostí, jak se začlenit ještě více do mezinárodního prostředí. Práci jsem měla pár dní v týdnu a tak jsem měla dost prostoru nejen pro řádné studium, ale i na výlety a poznávání země.

Po ukončení druhého semestru na The Hague University of Applied Sciences, jsem se musela rozhodnout, zda se vrátím na léto zpět do Prahy anebo zůstanu v Holandsku ještě o trochu déle. Protože se mi podařilo najít bydlení, kam jsem se mohla hned nastěhovat, a ještě jednu práci, bylo rozhodnuto. Uvědomila jsem si, že pro mne bude víc než příjemné zde zůstat a z tohoto pobytu si odnést co nejvíce zkušeností a poznání.

Celé léto jsem pracovala ve dvou restauracích – španělské a italské, poznala jsem zde spoustu zajímavých lidí, oživila si španělštinu, poznala jsem mentalitu místních lidí. Ale nejen prací jsem trávila léto. Volný čas jsem trávila na pláži s přáteli, hodně jsem cestovala a poznávala různá místa a zajímavosti a seznamovala jsem se s ne vždy snadným žitím v zahraničí.

Samozřejmě, že mi po tak dlouhé době už moc chybí rodina a přátelé, ale na druhou stranu jsem strašně moc chtěla a chci využít tento čas až do samého konce a načerpat tak cenné zkušenosti pro svůj další život.

Mohu zodpovědně říci, že můj rok v zahraničí byla ta nejvíce dobrodružná a nezapomenutelná zkušenost, na kterou se nezapomíná. Změnilo to jak můj život, tak náhled na něj. Celý tento rok jsem musela řešit složité situace, před které jsem byla stavěna, musela jsem se rychle rozhodovat a hledat možnosti, jak který problém vyřešit. Utvrdilo mě to v tom, že pokud hodně chci, můžu dosáhnout vše, co si jen usmyslím. Jen si musím věřit a důsledně jít za cílem. Získala jsem tak neocenitelné vědomosti a zkušenosti. K tomu všemu přispělo i mnoho lidí, kteří mne podpořili a pomohli podle svých možností a přispěli tak k tomu, aby tento rok byl pro mne ještě lepší a krásnější.

Nakonec bych velmi ráda poděkovala především nadaci The Kellner Family Foundation a NAEP organizaci, které mne podpořily během tohoto roku. Bez jejich neocenitelné pomoci bych sama nebyla schopná uskutečnit pobyt v zahraničí ani chviličku. Poděkování patří též celé mé rodině a přátelům, kteří vždy stáli při mě a podpořili mne, kdykoli bylo potřeba.

Opravdu veliké díky všem, kteří přispěli k tomu, aby tento rok byl doposud mým nejlepším rokem mého života.

Také jsem slíbila, že zmíním několik bodů, které si uvědomíte, když žijete nějakou dobu v zahraničí:

1. Slovo STEREOTYP si vyměníte za slovo ADRENALIN úplně ve všem, co vás provází.
2. Uvědomíte si, že slovo KURÁŽ je velmi přeceňováno a že není tak složité dělat vše proto, aby se splnil váš sen, pokud o to opravdu stojíte a jdete si tvrdě za svým cílem.
3. Cítíte se naprosto volní a schopní čehokoli. Neexistují žádné limity.
4. Najednou mluvíte hned několika jazyky za den (anglicky, španělsky, francouzsky, italsky, holandsky a v neposlední řadě přeci jen i česky…)
5. Lesson #1: loučení je pomalu na denním pořádku a tak vám to po chvíli už ani nepřijde tak dramatické.
6. Lesson #2: Najednou si užíváte jak prostředí, tak sami sebe!
7. Najednou máte od všeho dva kusy – telefonní číslo, měnu, kartičku do posilovny, kreditní kartu, studentskou kartu…
8. Když se během roku vracíte zpět domů, zjistíte, jak se tu vůbec nic nemění anebo jen velmi jemně. V zahraničí je každý den všechno jinak :).
9. Chybí vám slova (hlavně česká), ale když vzpomínáte na své zážitky, jste v mluvení k nezastavení. Je jich totiž tolik!!
10. Začnete si vážit sebe samých a víc si věříte, dokážete jednat sami za sebe a najdete v sobě mnohem víc síly k překonávání překážek, než kdybyste nikdy takovou zkušenost neměli. Uvědomíte si, že jste silní a jedineční.