Rok na který se nezapomíná…

Ve druhém semestru se vše točilo hlavně okolo Hong Kongu, ať už se jednalo o víza, zařizování ubytování či zapisování předmětů. S každým krokem jsem cítila můj blížící se dočasný konec ve Skotsku a nový začátek na druhé straně zeměkoule. A právě myšlenka na to, že své nové a velmi dobré kamarády neuvidím minimálně rok (některé i dva, jelikož pojedou do zahraničí v době, kdy já se vrátím) mě tlačila do větší aktivity. 

V minulém článku jsem zmínila Bookends – antikvariátu pro studenty, ve kterém pracuji jako dobrovolník. Ve druhém semestru jsem tam strávila každou volnou chvíli a o to víc mě těší, že jsme jen prodejem knih za poslední rok vydělali něco málo přes 10 000 GBP pro charitu. Všechno jde na projekty většinou v samotném městě Aberdeen a tak tu změnu a pomoc můžete okamžitě vidět. Velkou částku se také podařilo vybrat celé univerzitě na tradičním a největším pochodňovém pochodu městem v Evropě. Přes 50 kamionů bylo nazdobeno a okolo 3 000 studentů a dobrovolníků bylo přestrojeno, všichni společně potom projeli městem, kde již netrpělivě čekali jeho obyvatelé.

Dost času jsem také věnovala organizaci ChildReach International, kterou jsem také již zmínila v minulých článcích. Podařilo se mi vybrat celou částku, kterou jsem potřebovala, a tak se můžu pochlubit, že tento článek píši z letiště v Etiopii v Addis Abeba, odkud za pár hodin odletím na Kilimanjaro, na které se pokusím vylézt. V Africe poté ještě zůstávám s jednou malou nadací jako dobrovolník a budu jim pomáhat opravovat školu a také učit. 

Během mého již druhého zkouškového na univerzitě jsem si také udělala čas na trochu cestování po Skotsku a na rozloučenou jsme se s kamarády rozhodli vystoupat na nejvyšší horu Velké Británie (Ben Nevis). Pro mne to byl trénink na Kilimanjaro, pro našeho kamaráda Grega z Hong Kongu to byla vůbec první zkušenost s horami, se spaním pod širákem a stopováním. Myslím, že výlet se nám opravdu vydařil, důležité je, že nám opravdu vyšlo počasí a snad poprvé (a nejspíš i naposledy) jsme ve Skotsku potřebovali opalovací krém.

Celý rok jsme nespočetněkrát slavili, s každým odjíždějícím členem naší rozrostlé mezinárodní skupinky jsme povinně udělali nějaké to barbecue a já už se těším, až se zase všichni sejdeme spolu ve Skotsku. Tento rok byl plný úžasných a nezapomenutelných zážitků, lidí a přátel, zkušeností a vzpomínek, na které se bude velice dobře vzpomínat. 

Děkuji nadaci, že mi pomohla, a že jsem mohla tento rok prožít, tak jak jsem ho prožila. Bylo to nezapomenutelné a já už se velice těším na další roky, které budou určitě stejně úžasné.