Rok jako žádný jiný

I teď přemítám nad tím, jak jsem vlastně dokázal napěchovat svůj celý předchozí život do kufru o střední velikosti a 50- litrového batohu. Když jsem konečně dorazil do Glasgow kolem 23:00 večer, byl jsem patřičně vyčerpán z 35-hodinové jízdy autobusem, ale zato plný naděje. Ta ovšem vyprchala ve chvíli, kdy jsem poprvé vstoupil do svého pokoje. Jedinou položkou v místnosti mimo skříň a stůl byla postel s nepovlečenou matrací. Má malinkatá koupelna nic navíc neobsahovala, stejně jako společná kuchyně na patře. Po několika krušných dnech bez peřiny, nádobí, ručníku a po dnu bez toaletního papíru se mi nicméně podařilo se ve městě usadit. Hned druhý den mě ohromilo pozorování University of Glasgow očima nového studenta. Obrovský počet verbujících klubů a spolků na festivalu nováčků byl úžasný. Do dnešního dne lituji, že je pro mě fyzicky nemožné se aktivně zúčastnit více činností, než v současnosti mám. Jsem opravdu vděčný za podporu nadace The Kellner Family Foundation za tuto příležitost. Bez ní bych tu jen obtížně mohl studovat déle než pouhou část celého školního roku.

Teď jsem v Glasgow již déle než dva měsíce a konec prvního semestru se nekompromisně blíží, společně s imponující hrozbou zkoušek. Už jsem si zvykl na strukturovaný denní rozvrh a na nedostatek spánku. Na lekce vyrážím v dopoledních hodinách a často se vracím až později večer. Většinou mám kolem dvou přednášek denně s dvěma laboratořemi každý týden. To vše mi nenechává mnoho času, ve kterém bych se mohl nudit. Někdy je materiál k předmětům tak vzrušující, že si často kladu otázku, zda má volba mít tento semestr 80 kreditů kurzů, nebyla trochu přespříliš. Většinu času mezi přednáškami strávím v naší úžasné knihovně, kde máme přístup k celým 12 patrům knih a mnoho online vědeckým žurnálům.

Každý týden musíme odevzdávat různé vypracované úlohy. Toto je asi hlavní důvod, proč jsem ještě neměl čas pořádně prozkoumat město, ale pomalu pracuji na zdokonalování svého denního rozvrhu, abych si udělal víc času. V současnosti pracuji na referátu o účincích určitých toxinů na pohyblivost eukaryotických organizmů. Naším cílem je vysvětlit, jak každý z tří použitých jedů ovlivnil pohyb bakteriálních řasinek v průběhu půl hodiny, a to na základě našich poznatků z předchozích prací v laboratořích. Jsem docela nadšený, ale zároveň mám ze zadání trochu strach. Je to náš první pokus o sepsání skutečného delšího vědeckého referátu na základě poznatků a i teď musí všechno být perfektní: správné využití grafů, reference zdrojů stylem Harvard, vědecký jazyk, dobrá struktura a mnoho jiného.

Psychický odpočinek od úloh nacházím ve hře na flétnu v Kelvin Ensemble, který je studentským orchestrem zde na univerzitě. Hrajeme skladby různých žánrů, od mexického Danzónu od Marquéze až po hudbu z nového animovaného filmu „Vzhůru do oblak“. Snažím se cvičit své orchestrální party, ale často jsem postaven před obtížnou volbu mezi hudbou a opakováním učiva. Odreagovávám se dvakrát týdně na lekcích karate. Má technika však opravdu potřebuje oprášit, protože jsem se už šest let žádnému bojovému umění nevěnoval, a proto jsem tu jako začátečník. Mé první páskování, na žlutý pásek, proběhne za 3 týdny a můj první koncert s Kelvin Ensemble jen o několik dní dříve. Zbytek svého času strávím buď u vaření dobrot na oběd a večeři, nebo slastným a naneštěstí docela krátkým spánkem. Zkoušky se řítí mým směrem rychleji než kdy předtím a já jen doufám, že přežiji příští měsíc, abych o vánočních prázdninách mohl navštívit svou rodinu v Čechách a poté zde v Glasgow najít brigádu.