Rodinné záležitosti

Ubytování poskytované Jesus College je buď na krátký, nebo dlouhý pronájem. Krátký pronájem znamená, že ubytování je poskytnuto na dobu tří osmi týdenních trimestrů a k tomu vždy jeden týden před a po ukončení trimestru. Dlouhé ubytování je na celý akademický rok. Pokud si student najde dlouhé stáže nebo hodně cestuje a navštěvuje kamarády, domů ani jezdit nemusí*. Takovou osobou ale já nejsem.

Ve skutečnosti mám rád a praktikuji oddělení doby pro studium od času s rodinou. Držím se hesla "work hard, party hard" /tvrdě pracuj, řádně flámuj. Pro mne je Cambridge o práci a domov o relaxování. Když jsem v Cambridge, mám pocit, že bych měl pracovat pořád, což ale nedělám. Přitom vím, že čím víc toho udělám v Camu, tím méně toho budu muset udělat doma, protože i tam se pak učím. Skvělé na tomto přístupu je, že se opravdu těším domů, neboť to znamená konec práce, i když jenom teoreticky. Prakticky to funguje tak, že až se zase vrátím do Cambridge, tak toho stejně budu mít spoustu na dělání, než začne term. Také mi připadá, že si zasloužím pořádný odpočinek po intenzivním studiu.

Protože nejsem doma často, více si tohoto času vážím a užiji si ho. Také se ho většinou snažím strávit nějak aktivně, než pouze tím, že tam fyzicky jsem, což je ale i tak samo o sobě pěkné.  Zdá se mi, že od té doby, co studuji v zahraničí, jsem viděl s rodinou více filmů a hrál více deskových her, než před tím. Možná jsem neměl potřebu, když jsem býval doma pořád. Nemohu si ale být jist, čím to přesně je, neboť se změnila více než jedna proměnná, také jsem asi dospěl.

Skypování vytváří mnohé příležitosti ke konverzacím, které by se doma spontánně neudály. Moje rodina by si nesedla ve tři odpoledne ke stolu a neřekla: "Tak, pojďme se bavit." Možná by někdo mohl tvrdit, že společné stolování vytváří takovéto příležitosti, takže konverzace by proběhla. Pravdou zůstává, že Skype vyžaduje odhodlání a záměr něco sdílet, a podle mého zlepšuje "kvalitu" konverzace.

Když jsem v Cambridge, okolní svět neexistuje. Život se skládá pouze z přednášek, úkolů, studentských klubů, projektů a hlášení se o stáže a intershipy. Jsem prostě uzavřen v Cambridgeské bublině.  Stalo se mi, že si můj bratr určil termín své svatby uprostřed mého zkouškového období. Skládal jsem 10 zkoušek ve dvou týdnech. Nakonec jsem po těžkém rozhodování na svatbu jel. Letěl jsem do České republiky na jeden den. A jsem moc rád, že jsem se svatby zúčastnil. Může se zdát příšerné, že jsem nad tím musel tolik uvažovat, ale tak na mě působí Cambridgeská bublina. Podobně jsem na tom byl, když mi zemřel dědeček.

Nakonec bych chtěl dodat, že se sice těším domů, ale po rodině se mi nestýská, protože na stýskání nemám čas. Jsem příliš zaneprázdněn a moc mě to tady baví.

_______________________________________

* Mimochodem, mám kamaráda studujícího v Praze, a ten jezdí domů ještě méně často, než já.