Raport psaný po zkouškách

Tento oblíbený trimestr probíhá po většinu svého trvání asi takto: po celé koleji se na nás mračí cedule nabádající k tichosti, my studenti sotva kdy opouštíme svá studijní stanoviště a vedení nás občas oblažuje hromadnými e-maily, ve kterých nás zve na lekce jógy či nám doporučuje věnovat se alespoň dvacet minut denně zábavě (!). Nijak proto nepřekvapí, že studenti po ukončení zkoušek na Cambridgi připomínají psa, který se právě po hodinách škádlení utrhl ze řetězu.

Ředitel naší koleje se nás zoufale snažil přesvědčit, že bouřlivé oslavy konce zkouškového období jsou pouze nedávným vynálezem naší zkažené generace a že dříve byli studenti hodnější. Nikdo mu to však nezbaštil, protože v tomto velkolepém dovádění se bezpochyby odráží mnoho starých tradic. Celé to začíná v momentě, kdy student, který právě dokončil poslední zkoušku, vychází ze zkouškového sálu. Za dveřmi ho již čekají jeho kamarádi s šampaňským, kterým ho postříkají od hlavy až patě. Každý se tomu brání, ale ve skutečnosti je rád, a to i navzdory tomu, že jej čeká řada dlouhých chvil při praní nasáklého oblečení a řada perných chvil při rozčesávání slepených vlasů. Ta tradice je už však dost provařená. Třeba jedna moje kamarádka na nic nečekala, a zatímco jsme se na ni chystali za dveřmi, vyzbrojila se šampaňským a napadla nás ze zálohy sama. Po tomto rituálu se už jen popíjí, vyspává, chodí na pikniky, jezdí na lodičkách a kecá o tématech, které nemají nic společného se studiem.

Mám-li se tu rozepisovat o pozkouškovém období v Cambridgi, nemůžu nezmínit slavný May Week. Jedná se o týden uprostřed června (paradoxně – důvody k jeho pojmenování podle měsíce května jsou historické, protože dřív končívaly zkoušky dřív), který je jakýmsi symbolickým vyvrcholením celého roku na naší univerzitě. Jeho největším lákadlem jsou proslulé plesy, které se pořádají na většině kolejí, a které oplývají obrovským množstvím atrakcí, her, koncertů, show, jídla a pití. Já jsem se sice letos žádného neúčastnil, protože naše kolej pořádala ples již v únoru, ale zato jsme se byli podívat na obrovský ohňostroj plesu St John’s, který se pravidelně umisťuje v žebříčku nejlepších plesů světa. O průběhu May Weeku vždy několikrát informují velké anglické noviny, jako například Daily Mail, která ráda publikuje fotografie opilých rozdováděných studentů (i když ti se většinou tak tváří pouze pro tu fotku), což jí umožňuje prezentovat Cambridge jako partu bohatých budižkničemu. May Week se dále vyznačuje celou řadou zahradních slavností a menších akcí, které pořádají většinou cambridgeské společnosti a uskupení.

S kamarády jsme oslavili konec zkoušek trochu po svém, a sice několikadenním výletem na pevninu, do Amsterdamu. Toto město je při své liberální politice jedním z nejlepších míst k odpočinku po studijním vypětí.  Mimo jiné jsme tam zažili den nečekaného vítězství Holandska nad Španělskem 5:1 ve fotbalovém mistrovství světa. Takovou fotbalovou euforii jsem v životě neviděl. Celé město bylo vyzdobené v oranžových barvách, lidé na ulici nosili oranžová trička a na obličejích oranžovou barvu. Po zápase vypukla obrovská spontánní oslava, při které se všichni navzájem objímali a plácali si. My jsme neměli na výběr a museli jsme se zapojit. Na ulicích se zpívalo a tančilo, všechny podniky se zaplnily k prasknutí.