Raport na pomezí žalozpěvu a chvalozpěvu

Právě z tohoto prostého důvodu není tento trimestr právě nabytý vzrušujícími zážitky. Zatímco během školního roku se většina lidí snaží alespoň jeden den v týdnu nepracovat, v jarním trimestru si nikdo nedopřeje volno ani na své narozeniny.  Knihovna praská ve švech. Navzdory předepsanému tichu se v ní čas od času ozve chrápání živáčka, který to zalomil na stole po noci probdělé nad knihami, nebo nářek nebožáka, který propadl zoufalství z vršící se hromady studijních materiálů. A to vážně ani moc nepřeháním. Nelze zkrátka říct, že by jarní trimestr byl obdobím plným klidu a veselí. Propadu depresi však brání jarní počasí, které má v Británii sklony se každý rok před zkouškami rozeslunit, a také téměř rodinná atmosféra panující na koleji, kde je člověk stále obklopen kamarády a známými, kteří sdílí jeho starosti i radosti.

Ještě štěstí, že v Cambridge se i tak stále něco děje. Zajímavým zážitkem tohoto trimestru byla návštěva Petera Singera, jednoho z nejslavnějších filozofů současnosti, který hovořil o filozofii charity a altruismu. Člověku po těchto přednáškách vždycky zhořkne pečené kuře, které má k večeři. O ekonomickém liberalismu a Adamu Smithovi tady pak nepřednášel nikdo jiný než Václav Klaus. Ten si dokonce našel chvilku pohovořit s naší skupinkou cambridgeských Čechů a dát nám několik rad do života.

Pro mě osobně ale byly nejdůležitější relaxací tohoto trimestru procházky do přírody, příležitostný tenis – na koleji máme travnaté kurty jako ve Wimbledonu! – a výlety na kole. Nejdál se nám na kole podařilo dojet do Ely, což je slavné město s katedrálou ležící asi dvacet mil na sever od Cambridge. Protože obě města leží na stejné řece, do Ely se člověk dostane tak, že jednoduše následuje proud vody. Cesta tam vede pěknými ptačími rezervacemi a říčními přístavy. Drobný problém představuje pouze fakt, že v Anglii je snad veškerá půda v soukromém vlastnictví, takže člověk nemůže udělat ani krok bez toho, aby se vyvaroval cedulí, které ho nabádají, co všechno může a nemůže dělat, a komu všemu to tady patří. Jednou jsme se tak skoro dostali do konfliktu s farmářem, na jehož pozemek jsme nedopatřením vnikli. Ale jinak to byl super výlet.

Zkoušky mě zastihly ke konci května, všech pět během jednoho týdne. Nervózní jsem byl samozřejmě hlavně před první zkouškou z metafyziky, před kterou jsem musel hodně psychicky odpočívat a zdálo se mi o ní i v noci, ale postupně jsem se přehoupl do duševní polohy starého mazáka. Naše zkoušky jsou čistě písemné a sestávají se jen z esejí, s výjimkou logiky, která má též matematickou část. Osobně doufám, že zkoušející mají smysl pro humor, protože jsem neodolal a v eseji o behaviorismu jsem použil filozofický vtip. (Nebudu ho zde převypravovat, protože čtenář bez určitých teoretických znalostí by mě mohl považovat za podivína.) V zásadě jsem při zkouškách nenarazil na výraznější problém, zádrhel nastal jen při logice, kdy zkoušející udělal chybu v zadání. Celkem zajímavá je myslím naše poslední zkouška: dostaneme při ní něco kolem deseti slov a máme za úkol si jedno vybrat a napsat o něm tříhodinovou esej. Samozřejmě se na ni nelze příliš připravovat, ovšem právě proto jsou možná výsledné filozofické eseje o to zajímavější.

Zkoušky jsme zapili s filozofy v putyce a od té doby mám čas na plno zajímavých aktivit. V Cambridge jsem se účastnil hudebního festivalu Strawberry Fair, vyrazil jsem na pár dní do Londýna a příští týden mě čeká cambridgeský „May Week“ plný oslav a dalších veselostí.