Půl roku

A proto jsem věděl, že rozdílové zkoušky musím složit stůj co stůj, abych měl šanci vrátit se do toho města plného života, studentů, aktivit a příhod. Podařilo se mi to. A tak jsem se rozhodl, že svůj poslední rok v Anglii si užiji, jak jen nejvíc to půjde. A zatím to není ještě ani měsíc, co jsem zpět a já mám pocit, že se mi to opravdu daří.

Letos jsme se rozhodli s několika kamarády pronajmout si od univerzity vilu s třiceti pokoji, kde budeme mít více volnosti, než jsme měli na kolejích. Nejen, že toto ubytování je mnohem lepší, ale dokonce vyjde i levněji než standardní pokoj na univerzitních kolejích (je to hlavně z toho důvodu, že poptávka po kolejním ubytování převyšuje nabídku minimálně třikrát, a tak si univerzita může dovolit účtovat vyšší sazby). Díky tomuto domovu si můžeme oddělit náš studijní život od života osobního a nejsme nuceni zůstávat v tzv. „bublině kampusu“.

I přes to, že letos budu mít opět oproti ostatním studentům více předmětů (devět namísto obvyklých šesti), našel jsem si čas na volnočasové aktivity, které se stále více a více přibližují mému oboru. Navštěvuji tak marketingový klub nebo se s přáteli zúčastňuji různých business soutěží. Letos jsem se přihlásil i do klubu, kde se scházejí Erasmus studenti a vyměňují si své zkušenosti s pobytem v zahraničí. Nejen, že mám možnost předat své za rok nasbírané zkušenosti nováčkům, ale též se mohu přiučit od těch, kteří zde již žijí delší dobu.

Mezi další volnočasové aktivity patří též zasedání ve studentské radě, kde jsem i letošním rokem plnohodnotným členem. Letos jsem zde získal brigádu jako asistent průzkumů specializovaný na Českou republiku, a tak mám i v Anglii možnost uplatnit své znalosti češtiny. Nedávno jsem též začal mít školení na dobrovolnictví. Od ledna s největší pravděpodobností začnu vypomáhat v místní základní škole, kde budu asistovat studentům s matematikou. Před tím musím projít speciálním školením, abych věděl jak reagovat na různé situace, které mohou ve třídě i mimo ni nastat.

V neposlední řadě jsem se rozhodl udělat něco se svojí francouzštinou. Myšlenka, že za necelý rok již budu sedět v lavicích prestižní školy v Remeši a za rok a půl budu pracovat ve francouzské firmě, mě zcela děsí a pomalu se stává noční můrou. A tak jsem se přihlásil na jarní brigádu v Disneylandu. Po pohovoru konaném v Londýně mne přišlo rozhodnutí o přijetí. A tak budu doufat, že tři týdny strávené ve Francii s rozhořčenými francouzskými zákazníky Disneylandu, mi budou stačit na to, abych se toho nádherného jazyka přestal bát. Prozatím se jdu naučit dalších deset nových slovíček.