První týdny na jižním pobřeží

Až v autobuse si začínám uvědomovat, do čeho se to vlastně pouštím. Vykračuji vpřed do něčeho nového, ale zároveň se vzdaluji od rodiny a všech svých přátel. Cítím, jak mi ti všichni budou chybět, ale zároveň se nemůžu dočkat, až poznám své nové spolubydlící a další lidi z oboru.

Na pasové kontrole v Calais zjišťuji, že se mnou v autobuse cestuje dívka, která má namířeno na Erasmus do Southamptonu. Konečně osobně poznávám prvního člověka, který bude studovat na stejné univerzitě!

Na ubytování přijíždím večer před „Fresher’s Week“ (týden, kdy většinou studentská unie pořádá nespočet akcí zaměřených na prváky). V našem bloku, který je tvořen čtyřmi bytovými jednotkami, bydlí dohromady třináct lidí – původem z USA a Británie přes Nigérii, Írán až po Dubaj a Hong Kong. V našem bytě jsme čtyři. Kuchyň a koupelna je společná, ale každý máme svůj vlastní pokoj.

Jedna z největších událostí Fresher’s Week je tzv. Bunfight, kde se prezentují veškeré studentské spolky, které na univerzitě existují, a všichni se vás snaží přesvědčit, že se máte připojit právě k tomu jejich. Spolků je tu přes 300, takže se jedná o opravdu velkou událost. Najdete mezi nimi snad vše, na co si vzpomenete, a dokonce i ty, o kterých jste možná nikdy před tím neslyšeli jako je třeba nový sport TriVolle. A pokud tu nenajdete, co hledáte, můžete si založit spolek vlastní. Většina z nich působí lákavě a je nesmírně těžké si vybrat jen takové množství, abyste při nich mohli zvládat školu. Já jsem se po dlouhém vybírání přidal k plaveckému týmu (máme bazén přímo na kampusu, kde je většina přednášek) a k RoboSoc, což je spolek, ve kterém se staví dva roboti pro soutěž Eurobot a další robot pro robotí války. Součástí tohoto spolku je také skupina, která staví 3D tiskárnu, jež by měla být hotová v prosinci tohoto roku a měla by urychlit a usnadnit stavbu robotů pro soutěže.

Druhý týden začíná pro většinu studentů výuka. My ale máme „Induction Week“ – týden, kdy se blíže seznamujeme s naším oborem a lektoři nás postupně zasvěcují do jednotlivých modulů (předmětů). V pondělí máme první a zároveň poslední přednášku z matematiky. Trvá asi dvacet minut a dozvídáme se, že náš modul matematiky je „self-paced“, což v podstatě znamená, že se budeme veškerou látku učit sami a do školy budeme chodit jen na průběžné testy. Přes počáteční strach z toho modulu se z něj stal jeden z nejoblíbenějších předmětů, a to i proto, že si téměř vše mohu zorganizovat podle sebe. A když se během učení někde „zaseknu“, mohu navštívit některé z „help sessions“, kde je vždy někdo, kdo mi s daným matematickým problémem ochotně pomůže. Klíčovou částí pro ostatní moduly jsou přednášky, které jsou doprovázeny, podle daného modulu, tutoriály, workshopy, laborkami a průběžnými úkoly, ale o tom všem až někdy příště.

Zpět k Induction Week – hlavní aktivitou během tohoto týdne byl projekt, během kterého jsme v menších skupinách navrhovali a stavěli z omezeného materiálu zařízení pro přepravu vajíčka do co největší vzdálenosti ze stolu vysokého 70 cm, aniž by se rozbilo. Na konci týdne se pak uskutečnila soutěž. Bylo zajímavé sledovat různá řešení daného problému různými skupinami, kde pestrost opravdu nechyběla – katapulty, kuše, tunely a dokonce i letadla.

Další činností během tohoto týdne bylo rozebírání téměř do šroubku čtyřtaktového spalovacího motoru ze sekačky a jeho opětovné složení, kdy jsme se pozastavovali nad některými součástkami a přemýšleli nad jejich přesnou funkcí, použitým materiálem a technikou výroby.

Nyní je to víc jak měsíc od doby, kdy jsem sem přijel. I přes nelehké začátky, kdy především první střetnutí s hovorovou angličtinou nebylo zrovna dvakrát přátelské, jsem si své první týdny v Southamptonu moc užil a nemůžu se dočkat dalších, ale zároveň už se těším na vánoční prázdniny, až se zas uvidím s rodinou a kamarády z Česka.