První trimestr v době covidové

Jak to ale všechno bude vypadat, dlouho nikdo nevěděl. Bylo jasné, že prezenční výuka bude omezená, ale stále tu byla jistá naděje na praktickou výuku či výuku v malých skupinkách. Celé léto jsme byli jako na trní a čekali na informace ze školy. Koncem srpna bylo jasno. Celý první trimestr bude pouze online a fungování kampusu bude značně omezené. Všechna praktická výuka proběhne až ve druhém a třetím trimestru, pokud to tedy situace dovolí. Vzhledem k tomuto rozhodnutí jsem zvážila všechna pro a proti a rozhodla jsem se v září do Londýna neodjet a studovat distančně z Prahy. Znamenalo to ale, že bylo třeba vystěhovat se z bytu, který jsem si držela s nadějí, že se přes léto virus vytratí a já se do Londýna vrátím. Vzhledem k omezenému cestování a karanténám jsem se ale nemohla vystěhovat sama a místo toho jsme mě museli, s pomocí londýnských kamarádů a balíkových služeb, vystěhovat na dálku. Naštěstí šlo všechno hladce a zhruba po dvou týdnech mi byly do Prahy doručeny tři obrovské kartonové krabice. Tak jsem tedy oficiálně zahájila třetí ročník studia v Londýně z pohodlí svého domova v Praze.

Výuka v prvním trimestru byla převážně založená na asynchronních přednáškách, předpřipravených videích, které si člověk může přehrát kdykoliv. V rámci každého předmětu se konalo i pár live přednášek a seminářů, které se ale ovšem také nahrávaly, aby je mohli shlédnout i ti, kteří se z nějakého důvodu nemohli dostavit. Mně osobně systém online přednášek nevadí, ale chybí mi tutoriály a workshopy, na kterých jsem mohla se spolužáky i přímo s vyučujícími vše probrat, poradit se, zeptat se na různé otázky.

I přes to, že se škola snažila do výuky zakomponovat i pár online náhražek těchto tutoriálů, je pro mě reálný osobní kontakt nenahraditelný. Všichni jsme si museli na nový systém dost dlouho zvykat. Situace je to pro všechny nová, a ne vše funguje tak, jak bychom si ideálně představovali. Najednou je i složitější dosáhnout motivace a produktivity, jelikož mi chybí jakási každodenní rutina a kontakt s ostatními, které mě často motivují k lepším výsledkům. Vymoženosti dnešní doby jsou sice fajn, ale být zavřená doma a jen studovat online není žádný med. Naštěstí se mi v Praze podařilo od října sehnat stáž, díky které jsem alespoň 3x týdně měla kam docházet, mohla nabrat spoustu nových praktických zkušeností, ke kterým se bohužel tento rok ve škole asi nedostaneme. Pracuji v laboratoři pana profesora Hocka v pražském Ústavu organické chemie a biochemie, na projektu zabývajícím se syntézou modifikovaných nukleosidů. Stíhat školu a práci je sice dost náročné, jsem ale za tuto příležitost nesmírně vděčná, jelikož jsem měla možnost naučit se tolik zajímavých věcí a také jsem měla důvod vyjít z domu, když všechno bylo zavřené.

První trimestr tedy máme za sebou. Pandemie bohužel neslábne. Vyhlídky na prezenční výuku v dalších trimestrech jsou bohužel asi čím dál tím menší. Ale nebudeme předbíhat…