První rok za mnou

Tutor nám pogratuloval k zaslouženým letním prázdninám a sdělil nám, že to je poprvé (a pravděpodobně naposled), kdy nám doporučuje si o prázdninách odpočinout a neučit se. Rád bych v tomto příspěvku celý školní rok shrnul a zhodnotil.

Když se ohlédnu zpět, musím uznat, že jsem v prvním trimestru trochu bojoval s přestupem na jiný systém vzdělávání v cizím jazyce. Nebyl jsem schopen dobře využívat přednášky - bylo pro mne těžké udržet pozornost, protože témata byla často „suchá“ a zároveň mi nějakou dobu trvalo, než jsem byl schopen v angličtině vstřebat tu „salvu“ vzorečků a faktů, které na nás chrlili. O to víc jsem se snažil komunikovat a socializovat se s Brity, abych se co nejdříve v angličtině zdokonalil a odboural tuto překážku. Zde bych asi měl poznamenat, že jsem nikdy předtím v anglicky mluvící zemi nežil. Současně jsem začal hrát volejbal za univerzitu a cvičit v místní posilovně, takže času mi ještě ubylo.

V druhém termu jsem si byl už jistější s jazykem i tím, jak jsem zvládal tutoriály a laboratorní práce. Proto jsem si nabral ještě více sportu než předtím. Dva volejbalové tréninky týdně a zápasy o víkendech, třikrát posilovna a jeden hokejový trénink týdně mne plně vytížily. Školu jsem zvládal na úkor spánku.

Během velikonočních prázdnin jsem musel „zabrat“ a začít se svědomitě připravovat na nadcházející zkoušky. To mi dalo dobrý „rozjezd“ na začátku třetího, závěrečného termu, a tak jsem byl schopen v podobném tempu pokračovat a učení jsem ještě zintenzivňoval. Volejbalová sezóna skončila a hokej jsem vypustil. Posilovna pětkrát týdně a pravidelné studium u mě v pokoji bylo ideální kombinací, jak zůstat aktivní, mít dostatek spánku a zároveň se připravit na závěrečné zkoušky.

Závěrečné zkoušky v prváku na Oxfordu probíhají najednou na konci třetího trimestru. To pro můj obor, Materials Science, znamenalo čtyři trojhodinovky v pondělí, úterý, středu a čtvrtek sedmého týdne, během kterých nás vyzkoušeli z celého učiva prvního ročníku. Taková koncentrace zkoušek samozřejmě znamená poměrně velký stres. Musím uznat, že i pro mne bylo období dvou týdnů před zkouškami psychicky opravdu náročné. Každopádně zmíněná reorganizace času a omezení ostatních aktivit mi pomohlo vše zvládnout.  Nakonec jsem ze zkoušek dostal „first“, neboli za jedna, z každé části, s poměrně vysokým celkovým průměrem a vyznamenáním, s čímž jsem byl víc než spokojen.

Celý první rok na vysoké škole ve Velké Británii pro mne znamenal těžko popsatelnou zkušenost a jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl vše dosud popsané podstoupit, protože tento, maximálně produktivní životní styl je to, co mi vyhovuje. Nyní je třeba se psychicky připravit na druhý ročník, který má být údajně mnohem náročnější než ten první.