První rok studií v Dublinu: Nahoru, dolů, ale naplno

Plus 1: Po studijní stránce naprostá spokojenost

A o to jde hlavně! Výběr svého oboru a své školy jsem nepodcenil; hledal jsem školu s oborem chemie koncipovaným jak do hloubky, tak do šířky, což se mi splnilo a jsem s tím naprosto spokojený. I když jsem spíše teoretickým typem, tak mě nejvíc zaujala hlavně praktická cvičení. Zvolil jsem si i pár modulů určených pro studenty vyšších ročníků, takže jsem vždy čelil výzvám a poměrně brzy se dostal i k pokročilejším laboratorním technikám. Má univerzita rovněž v posledních letech velmi investovala do vybavení naší fakulty, tudíž je vše špičkové a už teď vím, že až později přijde na bakalářskou práci nebo již příští léto na stáž ve výzkumné skupině jedné z mých oblíbených profesorek, tak se budu moct věnovat téměř čemukoli jen budu chtít. Opravdu si cením toho, že se mi už během prvního ročníku povedlo se s profesory, kteří mě zaujali, trochu sblížit.

Minus 1: Nezapomínejte na lokaci, (ne)stane se přeci jen vaším druhým domovem

Když jsem zmiňoval nepodceněný výběr školy, tak si zpětně jen trochu říkám, že jsem mohl více přemýšlet nad zemí samotnou. Irsko je krásná země, která má mnohé co nabídnout. Dechberoucí přírodu, vřelé lidi, tradiční hudbu či výborné kariérní příležitosti. Dublin mi však za ten rok k srdci tolik nepřirostl. Nenabízí moc volnočasového vyžití, je nepřiměřeně drahý, služby tam moc nefungují a celkově prostě nemá můj “vibe”. To ale není vůbec špatně, protože jsem si vybudoval milý a spokojený život točící se kolem studia a mimoškolních aktivit na kampusu. Občas, hlavně když se mi zasteskne po domově, mi Dublin jako takový náladu spíše zhorší. Navíc se prázdniny teď přehouply do poslední třetiny a já stále nemám ubytování pro příští rok - v Dublinu je totiž možná nejhorší krize ubytování v celé EU. I tak se ale na další rok těším a odjedu do Irska s pozitivním mindsetem.

Plus 2: Mimoškolní vyžití je k nezaplacení

Od mimoškolního vyžití jsem si na UCD sliboval hodně. Už před nástupem jsem hltal webové stránky popisující aktivity všech existujících spolků a klubů. Očekávání jsem měl upřímně vysoká, ale musím říct, že byla dokonce předčena! I když byly první dny ještě omezeny protikoronavirovými opatřeními, tak spolky se snažily jet naplno a co nejrychleji vrátit na kampus život a tu pravou energii. Byl jsem zvolen do předsednictva German Society jako Freshers’ Rep a ve druhém semestru jsem se pak stal jeho předsedou a ve stejné pozici budu působit i v nadcházejícím školním roce. German Society je pro mě opravdu srdeční záležitost. Nejen že díky ní zůstávám v kontaktu s mou milovanou němčinou, ale mám možnost šířit své nadšení dále, komunikovat se zajímavými partnery a sponzory, spoustu věcí se učit a hlavně poznávat nové přátele; když se totiž zamyslím, tak většina mých přátel jsou lidé právě z GermanSoc. Zlatým hřebem celého ročníku bylo získání ceny za “Small Society of the Year”. Kromě němčiny mě pak bavily aktivity hlavně spolků Science, ChemSoc, LGBTQ+ a Studentské unie.

Podobně jako to je v USA, tak i u nás rovněž velmi frčí sporty. Já jsem se sice nepřidal do žádného závodního týmu, ale na volnočasové úrovni jsem se vrátil k tenisu, atletice, začal jsem hodně chodit do posilovny.

Letos plánuji ve všech aktivitách pokračovat a navíc vyzkouším určitě i nějaké nové - ze sportů mě láká sportovní střelba nebo velmi populární vodní sporty a v rámci kariérně orientovaných spolků bych rád působil jako konzultant pro neziskové projekty v rámci Irish Student Constulting Group.

Minus 2: Osobní očekávání a mentalita

Zmínil jsem, že většina mých kamarádů pochází z German Society. Ačkoli je mezi nimi i pár místních lidí, tak většina z nich jsou zahraniční studenti (i když ne výhradně jen z německy mluvících zemí). Vím, že jsem hodně rozmazlený z Open Gate, co se přátelských vztahů týče. Když s někým strávíte na boarding school osm společných let, tak už jste úplně jako rodina. A já jsem věřil, že se mi podobná přátelství povede navázat i s místními studenty, ale nijak se to zatím nedaří. Asi je to jen mé subjektivní vnímání, ale moc opravdu blízkých přátel zatím nemám. A to není minus Irska jako destinace. Spíš to zmiňuji, protože je to normální a je potřeba vědět, že člověk není sám, pokud se takto cítí. Pokud tyto řádky tedy čte student, který se teprve na univerzitu do zahraničí chystá - pravděpodobně přijdou těžké chvíle, kdy se člověku něco nepodaří, bude potřebovat podporu, ale v tu chvíli jí tam zrovna tolik nebude. Ono ale nakonec vše dobře dopadne.

Plus 3: Kariérní možnosti

Dublinu se přezdívá Silicon Valley Evropy. Což je vlastně dost paradoxní. Ano, sídlí tam nespočet technologických firem, ale reálná infrastruktura pro život pak vůbec nefunguje. Ale označení Silicon Valley rozhodně platí pro kariérní možnosti, které město nabízí hlavně v oblasti IT, počítačových věd, technologií a právě přírodních věd. Univerzity si to uvědomují a proto studentům nabízí komplexní kariérové poradenství a zároveň se snaží studenty vybavit soft skills a ostatními dovednostmi přenesitelnými napříč obory. Na UCD to platí násobně, i proto je velmi vysoko hodnocena v globálním žebříčku uplatnitelnosti a zaměstnavatelnosti absolventů. V mém oboru si můžu ve třetím ročníku vybrat buď placement ve výzkumu, nebo vyjet na rok do zahraničí. Zatím ještě nevím, pro co se rozhodnu, ale už jen ty existující možnosti jsou prostě k nezaplacení.

Do třetice jsem zmínil plusy, ale abychom zůstali na kladné vlně, tak už nebudu přidávat nic negativního. Vlastně mě samotného překvapuje, jak moc ten lidský faktor a ta lidská zkušenost ovlivňuje studium v zahraničí. Jakkoli můžu být zaměřen na studium a studentské aktivity, tak emoce a pocity jsou vlastně silnější, než jsem očekával. A i tento osobnostní růst je pro mě moc důležitý a jsem za něj vděčný.

Nic není černobílé, a ta zkušenost je tak moc komplexní, že jde jen těžko popsat slovy. Snad se mi to alespoň trochu povedlo a čtení článku vás bavilo a něco zajímavého vám přineslo. A pamatujte, že budu rád, když se mi kdykoli ozvete, pokud byste o studiu v zahraničí potřebovali poradit, prodiskutovat a nebo jen sdílet své zkušenosti navzájem.