První rok na Durhamu za mnou

Jak jsem přežila zkouškové období bez větší psychické újmy, upřímně nechápu – tlak na studenty je totiž obrovský. Sice nám ze všech stran sociální pracovníci univerzity připomínali, abychom dbali na své psychické zdraví, ale fakt, že byla knihovna otevřená 24/7, přímo vybízel k tomu, aby člověk vynechal spánek z denního režimu a raději pracoval. Nesmírně vysilující bylo zejména to, že jsme mezi jednotlivými zkouškami neměli skoro žádný prostor pro odpočinek.

Já jsem měla dohromady sedm zkoušek během jedenácti dní, což v podstatě znamenalo, že v okamžiku, kdy jsme se vrátila z jedné zkoušky, jsem se ihned začala připravovat na tu další. Mimoto jsem v prvním zkouškovém týdnu musela odevzdat ještě dalších pět prací a dvě portfolia. Nebudu lhát, tyto necelé dva týdny byly pravděpodobně nejtěžší v mém životě, ale zejména díky vzájemné psychické podpoře od spolužáků jsem je zvládla.

Po zkouškách následoval zasloužený odpočinek. Trimestr totiž oficiálně končí až ve čtvrtém červnovém týdnu, takže jsem konečně měla možnost objevit jiná místa v Durhamu kromě univerzitní knihovny a také trávit čas se svými přáteli bez výčitek svědomí. V červnu se konala spousta kulturních a sportovních akcí, ale především také dvě hlavní události roku na koleji – College Day a letní ples.

Pro mě měl College Day velký význam zejména proto, že jsem v ten den se sborem měla nejdůležitější vystoupení z celého roku. Ráno se totiž konala bohoslužba za naši kolej, College of St Hild and St Bede, přímo v durhamské katedrále, na které jsem se sborem zpívala. V katedrále se sešlo přes pět set lidí, studentů, absolventů a zaměstnanců koleje, a bohoslužba se nám velmi povedla. Po zbytek dne byla koleji k dispozici spousta atrakcí včetně skákacích hradů, obrovských houpaček, zmrzlinových stánků a živé hudby. Jinými slovy, smyslem College Day je bavit se s přáteli a společně oslavovat kolej.

Sbor College of St Hild and St Bede po bohoslužbě v durhamské katedrále

Opět se mi potvrdilo to, že se vyplácí zapojovat se do různých spolků. Vypadalo to totiž, že se nebudu moci zúčastnit letního plesu z důvodu, že lístky byly nesmírně drahé. Potom se na mě ale usmálo štěstí, protože spolek Dancesport Team, jehož členkou jsem od začátku roku, dostal nabídku vystupovat na plese výměnou za volné lístky. Nejenže byl pro mě neskutečný zážitek na plese tancovat spolu s nejlepšími tanečníky na univerzitě, ale ještě k tomu jsme získali vstup zadarmo.

Přijde mi to až neskutečné, když se zpětně dívám, co všechno jsem se za posledních devět měsíců naučila a co jsem prožila. Nesmírně se těším na léto, na které mám spoustu plánů, od cestování přes dobrovolničení až po letní brigádu, ale zároveň se už teď nemůžu dočkat, až se na podzim vrátím zpět do Durhamu a co všechno se opět naučím a zažiju.