Promoce

Přesto, že samotná promoce byla naplánovaná na čtvrtou hodinu odpoledne, už z rána mě čekaly hektické chvíle plné plánování, příprav, stresu a oslav. Měla jsem tu poprvé návštěvu z dětského domova, kterou jsem provedla po okolí a seznámila ji s kouzelnou univerzitou, na které jsem trávila poslední čtyři roky mého života. Musím uznat, že jsem své paní vychovatelky prováděla s opravdovou hrdostí, a šlo vidět, že univerzita svou krásou a atmosférou dokáže uchvátit opravdu každého.

Ceremoniál se konal ve velkolepé hale, jejíž historie sahá do 19. století. Atmosféru dobarvovala hra na varhany, které se na začátku a konci promoce rozezněly mohutným prostorem haly. Čím víc se při vyhlašování jmen blížila řada na mě, tím více mě pohlcovalo jakési vzrušení. Svých pár sekund slávy jsem si užila (naštěstí bez zakopnutí), a ještě než jsem se z toho stačila probrat, už jsme všichni absolventi stáli na dvoře, kde nás uvítal hudebník hrající na dudy, což názorně vyzdvihovalo panující radostnou náladu.

Jakmile se blížil pozdní večer, už na mě dolehlo takové to uvědomění, že jedna kapitola končí a ještě nevím, jaká nová se otevře.  Vzpomínám na chvíle, kdy jsem o sobě pochybovala a váhala, jestli to tu vůbec zvládnu. Každým rokem stoupaly nároky, ale každým rokem jsem se taky přesvědčila o tom, že pílí a vírou lze dosáhnout i v tu chvíli nemyslitelných výsledků. Vybudovala jsem si sebedůvěru a opět si dokázala, že vše je možné, když člověk obětuje maximum. Tečkou na konec té tvrdé studentské práce se stala moje závěrečná (diplomová) práce, která si zasloužila úspěch na konferenci HBES 2017, kde má lektorka přednášela mimo jiné i mou závěrečnou studii. K mé velké hrdosti je ve hře i možnost, že má diplomová studie se může dočkat oficiální publikace a to již v blízké budoucnosti.

A je to tady… Bakalář dodělaný a završený diplomem First class degree (diplomem první třídy), ale co teď? Na magisterské studium jsem byla na zdejší univerzitě přijata, což je pro mě taky velký úspěch. Prozatím je ale finanční situace nedořešená, ale snad se poštěstí a budu moci ve studiu pokračovat. Dva měsíce je sice relativně krátká doba, ale stále je naděje, že to dopadne dobře.

Jelikož tady pro mě spolupráce s nadací The Kellner Family Foundation končí, chtěla bych jí vřele poděkovat za všechna ta léta podpory. Jsem opravdu vděčná, že jsem to byla právě já, komu se po celých dvanáct let rozhodli pomáhat. Tak jak samotný název projektu Open Gate naznačuje, otevřela mi bránu do světa.