Problem-solving na vlastní kůži

První odbočka od detailně vypracovaného plánu přišla už těsně před odletem, kdy jsem zjistil, že univerzita poněkud postrádá menzu (takhle to dopadá, když se vám mezi axiomy vloudí šotek). Tato skutečnost mi zpočátku působila menší starosti, později jsem však metodou pokus-omyl zjistil, že s sebou naopak přínáší hned řadu výhod: mimo kuchařských dovedností si člověk denně procvičí i německou slovní zásobu (např. die Hausfrau). Občas se dokonce sám sebe ptám, zda-li jsem se neminul povoláním – s takovým talentem bych si býval mohl otevřít lukrativní kavárnu v centru Prahy.

Další údiv mne čekal hned při příjezdu, tentokrát už milý. Ač se nezdá, univerzitní areál skýtá překvapivé množství prostoru a zeleně,  přesto však máme vše potřebné jako na dlani - přednášky, knihovna, bazén. Vedení univerzity si zároveň velmi dobře uvědomuje, do kterých oborů se vyplatí investovat, a tak při nedávné renovaci padla jasná volba na interiér fakulty matematiky.

Náš studijní program se oproti jiným vyznačuje neobvykle vysokou mírou volitelnosti předmětů, což zakládá na noční můry poloviny studentů, neboť si většina nakonec zapíše víc než kolik má teoreticky šanci stihnout. Přednášky se zatím drží v mezích únosnosti, a to i včetně nechvalně proslulé analýzy (noční strašák druhé poloviny studentů), ale že bych se nudil, úplně říci nemohu.

Za zmínku stojí odlišná vzdělávací filosofie s komplexnějším pohledem na studium, kdy zapojení do mimoškolních činností a seminářů má téměř stejnou váhu jako akademické výsledky - snad proto, že univerzitní titul už se dnes považuje za samozřejmost a kdo by se chtěl blýsknout, musí přidat navrch. S výběrem ze 70 různých sportů a 230 klubů to ale není nepřekonatelná překážka - já se kupříkladu společně s dalšími studenty přírodních věd bavím házením létajícího kotouče (což poslední dobou podezřele začíná připomínat bahenní zápasy).  A ani umění nepřijde zkrátka – nedávno nám zde vystupovala Drážďanská filharmonie s devátou symfonií od jakéhosi Dvořáka.

V neposlední řadě se mi podařilo odhalit několik málo mýtů o Spojeném království, které bych zde tímto rád uvedl na pravou míru:
(a) zdejší počasí není ani zdaleka tak deštivé, jak by se mohlo zdát;
(b) místní obyvatelé znají i jiné sporty než fotbal;
(c) všechny autobusy jezdí naprosto spolehlivě a načas.

Sečteno podtrženo, zatím je o zážitky postaráno a jestli to takhle půjde i dál, tak se máme o Vánocích na co těšit!