Příušnice, hokej a jiné zábavnosti

Něco přes týden před mým plánovaným odletem totiž můj mladší bratr dostal příušnice. Taková nemoc je i přes očkování v Británii velký strašák, a když jsem svou oxfordskou kolej po konzultaci s českými doktory jakožto vzorná a upřímná studentka informovala o této nemilé situaci, jejich reakce byla poněkud silná. Bylo mi velice důrazně ‚doporučeno‘ se první dva týdny z osmitýdenního trimestru v Oxfordu vůbec neukazovat, ačkoliv zdejší epidemiologové mi sdělili, že pokud jsem se nakazila, nemoc se do nejvýše pěti dnů od mého plánovaného odletu projeví. Doufala jsem tedy, že budu během oněch prvních dvou týdnů schopná pracovat z domova, abych příliš nezameškala, ale osud tomu nepřál. Štěstí v neštěstí, nemoc se po předpovědi českých doktorů projevila po zhruba čtyřech dnech a já se tak stihla uzdravit včas na to, abych naskočila do třetího týdne Hilary Term, tedy druhého ze tří oxfordských trimestrů. A také hlasovat v druhém kole prezidentské volby ještě doma. Ačkoliv zmeškat čtvrtinu trimestru není žádný med, moji tutoři byli nesmírně chápaví a mně se jakž takž podařilo vše dohnat. Je milé mít na koleji takovouto podporu, ale pokud by si měl člověk vybrat, raději by se takového zážitku ušetřil. Do nového trimestru jsem si po dostatečném rozkoukání se také našla nový koníček. Než jsem nastoupila na Oxford, věnovala jsem se velice dlouhou dobu synchronizovanému bruslení, což bohužel není dostatečně známý a rozšířený sport na to, aby v Oxfordu existoval tým, který jej provozuje. Jelikož mi ale led a brusle chyběly, nechala jsem se po úvodním váhání přemluvit k hraní ledního hokeje. Tedy, alternativního ledního hokeje – na ten pravý bych si ani zdaleka netroufla, jako divák jej sice zbožňuji, ale nejsem zrovna stavěná na to, abych rozdávala hokejové rány, a po dvanácti letech v krasobruslařských bruslích pro mne kanady představují noční můru. Alternativní lední hokej, který je v Oxfordu zcela nečekané docela populární, je jakási umírněná verze ledního hokeje, která se hraje bez chráničů s měkčím pukem a při níž je kontakt se soupeřem prakticky zakázán. Jakožto krasobruslařka mám oproti většině hráčů výhodu, co se bruslařských dovedností týká. Tuto výhodu však vyvažuji poměrně zdatně svou neexistující schopností práce s hokejkou a pukem – vrcholem mého snažení je dokázat zkoordinovat hokejku tak, že nejen trefí puk, ale ještě jej pošle víceméně žádoucím směrem, což se nestává zrovna často. Většinou tedy funguji jako vrchní ‚otravovač‘, jehož práce spočívá v následování soupeře a snaze ztížit jim přejezd hřiště a přihrávky, ideálně pak ještě odstrčit puk z jejich holí, pokud možno směrem od vlastní branky. ALTS, jak se zde této formě hokeje říká, tak přináší vítané rozptýlení a znevšednění oxfordského zážitku. Přestože druhý trimestr rozhodně nezačal tak, jak bych si představovala a občas se objevil nějaký ten zádrhel, je skvělé být zpět v Oxfordu. Sice jsem přišla o spoustu zážitků z jeho začátku, jakými jsou třeba collections – kolejní zkoušky, které se konají během nultého týdne každého trimestru s cílem zjistit, jak studenti zvládli materiál trimestru předchozího a připravit je na zkouškovou atmosféru, ale i tak jsem si zatím Hillary term docela užila. O collections jsem tedy nepřišla v plném rozsahu – moje kolej mi poslala zadání a já je vypracovala v klidu domova, zabalená v dece s hrnkem horkého čaje, což bylo sice příjemné, ale úplně to nenavodilo onu atmosféru zkoušky. Zmeškané collections stranou, teď se mi snad povede dotáhnout do konce i trimestr druhý a budu doufat, že do toho třetího budu v dubnu schopná naskočit už od samého začátku a pořádně.