Příští stanice – Brighton

V hlavě mi kolovalo snad tisíce myšlenek a nejen že jsem nevěděla co mě čeká, ale ani jsem si nebyla schopná uvědomit, jestli mám strach nebo se těším. Co to jen bylo za pocit? Teď už to vím. Samozřejmě, že od každého trochu, a také jsem k tomu měla obrovský důvod.

Přes pár nesnází na letišti jsem konečně nasedla do letadla a z malého okénka jsem zamávala zmenšující se Praze. Ani jsem se nenadála a už jsme přistávali v Londýně. Jako součást „Orientation program“ pro mezinárodní studenty mě přivítaly dvě milé slečny ve fialových tričkách s nápisem „University of Brighton“ a ukázaly mi cestu na vlakové nádraží, odkud měla moje cesta ještě pokračovat. Připadala jsem si jako ve snu, když na to teď vzpomínám, měla jsem vše rozmazané. Ale jenom do chvíle, než se z reproduktoru ve vlaku ozvalo, že příští stanice je Brighton. Ano, to byl ten okamžik, kdy jsem si plně uvědomila, kde jsem a co tam dělám. „Vždyť teď jsem studentka na univerzitě v Anglii,“ pošeptala jsem si pro sebe.

A najednou bylo vše neskutečně rychlé, potkala jsem velkou spoustu zajímavých a přátelských lidí a spolužáků, angažovaní starší studenti mi ukázali univerzitní budovy, ve kterých nyní studuji, provedli mě po městě a dali mi „hromadu“ užitečných rad.

4. října začala škola – přednášky, semináře a workshopy. Zpočátku jsem měla obavy, že nebudu třeba všemu rozumět, ale už po prvním týdnu se moje obavy začaly vytrácet. Ve svém studijním oboru mám šest povinných předmětů, mezi ně patří i takový, jako je „Academic skills,“ ve kterém, jak už název napovídá, se učíme dovednostem potřebným ke studiu na univerzitě. Nyní už máme od našich profesorů zadáno mnoho úkolů, a to od obyčejných domácích úkolů, které si připravujeme na každý seminář, přes skupinové prezentace až po eseje. Kromě povinných předmětů máme šanci se přidat do různých klubů. Já jsem si vybrala klub investování a obchodování.

Tak to by prozatím ode mě bylo vše a těším se, až vám někdy příště povyprávím více o mém studentském životě na zdejší univerzitě.