Předvánoční komplikace, první zkouškové a zasloužený relax

18. prosince jsme s přítelem brzy ráno vyrazili do Bristolu a strávili zde několik hodin prohlídkou města. Poté jsme se vydali na letiště, odkud jsme měli letět se společností Easy Jet domů. Věděli jsme sice, že celou Británii zasáhl dopravní kolaps, ale také jsme byli celý den v Bristolu, kde jsme si užívali nádherného počasí a tak jsme vůbec nevěřili, že právě náš let může mít problémy. Zaměstnanci Easy Jetu však pro nás měli přichystaná mnohá překvapení a napínali nás až do konce. Zpoždění bylo ohlášené na poslední chvíli, a let byl zrušen po absolvování velmi dlouhé jízdy v letištním autobuse k oranžovému letadlu a zpátky. Letiště jsme tak po pěti hodinách čekání opouštěli zmatení a velmi naštvaní. Bylo nám řečeno, že nejbližší volný termín je až na Štědrý den, ale vzhledem k nedůvěře, kterou jsme získali k společnosti, jsme se rozhodli zvolit jinou cestu. A tak jsme 21. ve čtyři ráno vyrazili autobusem z Exeteru do Londýna, odkud jsme měli jet se Student Agency do Prahy. O pár dní později a několik set kilometrů dále jsme v pět hodin ráno s radostí spatřili autobusové nádraží Florenc.

Po dvou týdnech strávených v Praze jsem se vrátila do Exeteru svěžejší, ale také docela vystresovaná. Protože jsem se s přáteli a rodinou neviděla pár měsíců, většinu času jsem věnovala jim, a učebnice, které jsem si přivezla, abych se připravila na lednové zkoušky, jsem neotevřela. Po příjezdu do Exeteru jsem se tedy vrhla na učení a strávila následují dny studiem na kvapem se blížící zkoušky z účetnictví a managementu, a pitím energických nápojů…  Ve výsledku jsem na obě zkoušky šla skvěle připravená, ale vracela se absolutně vyšťavená.

Když uběhlo mé první, velmi hektické zkouškové, dala jsem si den pauzy a strávila následujích pár dní čtením literatury a psaním eseje. Za měsíc jsem se dozvěděla výsledky ze všech předmětů: účetnictví I, management, informační systémy pro podnikání, leadership and teams. Zjistila jsem, že jsem prvním semestrem proplula nejen rychle, ale i velmi úspěšně. To mi samozřejmě přidalo na náladě, a tak jsem se jednoho krásného dne rozhodla si konečně udělat výlet do blízkého města Exmouth, které leží u moře, a užit si dlouhou procházku po promenádě vedle písečné pláže.

Dále jsem za poslední měsíce stihla objevit další krásy Exeteru, například nábřeží nebo vnitřek katedrály. Konečně jsem také našla místo, kde je slušný výběr sypaných čajů, a ochutnala jsem anglickou kuchyň – fisherman’s pie, Yorkshire pudding, různé steaky, fish and chips a tak dále. Kromě objevování místní kultury jsem se ale také rozhodla přinést kus domova do Exeteru, a tak jsem si nechala od rodičů poslat zásobu nejrůznějších sypaných čajů a od přítele připravit nakládaný hermelín. V neposlední řadě jsme spolu se svými bulharskými přáteli konečně oficiálně založili bulharskou „society“ a v minulých dnech mě velmi mile potěšila návštěva mé rodiny.

Celkově lze říci, že posledních pár měsíců proběhlo docela jinak než ty první. Cítím se tu již jako doma – zvykla jsem si na většinu rozdílů a naučila jsem se zde žít opravdu šťastně. Skutečně je radost tady být. Počasí je zde nádherné, sluníčko svítí téměř neustále a upřímně si nevzpomínám, kdy tu naposledy pršelo. Doufám, že to tak zůstane i nadále, protože mě tato atmosféra naplňuje energií, kterou budu opravdu potřebovat v následujících dvou měsících, kdy se budu připravovat na zkoušky ze statistiky pro podnikání, ekonomie a účetnictví II, které mě čekají na začátku května.

Dále mám v plánu během následujících pár měsíců navštívit blízké národní parky a městečka, ale také si najít práci, především abych nabyla nových schopností a zdokonalila své stávající. Bohužel ale jako občan Bulharska si nejdříve musím opatřit povolení k práci. Dokumenty jsem již posla na příslušný úřad, nyní už zbývá jen čekat a doufat – lhůta na vyřízení žádosti je totiž až šest měsíců dlouhá.