Prázdninové téma

Z Londýna jsme zásobeny jídlem a s krosnami na zádech vyrazily vlakem do Edinburghu, kde jsme měly domluvené vypůjčení auta s kamarádčiným bratrem. Cesta trvala asi 6 hodin, po kterých následovalo další zásobováním jídlem a převzetí auta. Kamarádka už od autoškoly nešáhla na auto s manuálním řazením a já nikdy neřídila ve Velké Británii, a tudíž náš čekala trocha osmělování v dopravě. Trvalo asi 4 hodiny, než jsme se odvážily vyjet z Edinburghu a následný přejezd na západ britského ostrova národním parkem okolo jezera Loch Lomond proběhl tedy bohužel ve velkém spěchu a za tmy.

Druhý den ráno jsme se probudily na rodinné farmě kousek od západního pobřeží u městečka jménem Balvicar. Ubytování jsme měly na celý výlet předjednané převážně v hostelech či právě u nějakých hodných lidí, co na poslední chvíli souhlasili nás ubytovat. Toto první přespání se obzvlášť vydařilo. S rodinou jsme si stihly popovídat jak v noci po příjezdu, tak ráno u snídaně, dozvěděly jsme se například, nakolik je náboženství zakomponováno do výuky na základních školách ve Skotsku a dostaly spoustu tipů na to, kam se v okolí podívat. Toho jsme využily a strávily jsme den na ostrově Mull, vzdálený asi 50 minut cesty lodí. K vidění byly například krásné písečné pláže a známé městečko Tobermory s místní destilérií a barevnými domečky na pobřeží. Ostrovem se vinou uzoučké klikaté silnice pro jedno auto s vyhýbacími místy, takže pochyby ohledně toho, na které straně silnice jet, byly eliminovány a řízení byla zábava.

Večer jsme dojely do hostelu v Glencoe, odkud nás další den ráno čekal výstup na Ben Nevis, nejvyšší horu Velké Británie. Vybaveny všemožným náhradním oblečením, záchrannými píšťalkami, lékárničkou, mapami, kompasem atd. jsme se vydaly na cestu. Ta, jak jsme záhy zjistily, se za slunečného počasí, na který jsme měly štěstí, stává dálnicí pro turisty. Alespoň zbytky sněhu a nižší teplota na vrcholku nás donutily vytáhnout čepice a rukavice, a tak jsme je k našemu potěšení netáhly zbytečně. Zklamání z nedostatečné extrémnosti výstupu ovšem hned zastínil výhled, který se nám na Ben Nevisu naskytl a který byl opravdu uchvacující.

Čtvrtý den nás čekala cesta na sever do rybářského městečka Ullapool, kde jsme strávily večer a přespaly v útulném karavanu. Po cestě jsme nemohly vynechat návštěvu skotského hradu  Eilean Donan u Isle of Skye, který byl o moc menší než by si jeden představil z fotek.

Pátý den jsme vyjely až na samotný sever hlavního britského ostrova do městečka Thurso, odkud jsme měly v plánu kolem poledne odjet lodí na Orknejské ostrovy. Ukázalo se ovšem, že projít odjezdovým terminálem trajektu připomínající mezinárodní letiště, ze kterého odjíždí 2 spoje za den, není možné za oněch 20 min, které jsme si na to vyhradily. Tudíž nám trajekt ujel a my měly spoustu času udělat si výlet do John O'Groats, místa, které bylo dříve považováno za nejsevernější místo britského ostrova. Nyní je tam cedule, motorest a spousta motorkářů. Odjezd dalšího trajektu jsme už stihly. Spolu s dalšími cca 10ti pasažéry jsme se nalodili na vysokokapacitní trajekt se 4 restauracemi, směnárnou a kasinem a za cca hodinu jsme se octli ve městečku Stromness. Protože jsme auto nechaly v Thurso, půjčily jsme si na přejezd do našeho ubytování v dřevěném zahradní boudě v Evie kola. Nápad to byl opravdu skvělý, protože se Orkneje ukázaly být neuvěřitelně krásné na pohled a rázem se staly mým nejoblíbenějším koutem Skotska. I když, jak už bylo naším zvykem, jsme dorazily na ubytování pozdě, po tmě a za značné pomoci místních, měli jsme alesoň dostatek času si nádherné výhledy užít.

Po cestě zpět na jih k Edinburghu tentokrát po východním pobřeží jsme vzaly několik stopařů a navštívily poklidné větší město Inverness s krásnými ostrovy na řece. Řízení nám už nám tou dobou celkem šlo a vrátily jsme a auto jsme vrátily bez námi způsobených šrábanců či promáčklin. Dohromady jsme najezdily bez mála 1000 mil a objely téměř celé Skotsko. Země je to opravdu veliká a proměnlivá a určitě se tam někdy ráda vrátím, abych některá místa poznala podrobněji.