Přátelský Norimberk

Prázdniny máme teď v Bavorsku celý měsíc, o to později začínají pak velké letní. Mít prázdniny takto vlastně nadvakrát mi vcelku vyhovuje, dokonce víc, než kdybychom měli jako jinde jedny dlouhé letní, ale zato dva semestry školy takřka v kuse. Máme totiž takhle více času či příležitostí k reflexi prvního pololetí a plánům na letní semestr.

Norimberk na mě působil v poslední době vcelku přátelsky. Od začátku mého studia zde se mi tu za rok a půl podařilo nalézt již několik milých přátel, se kterými se čas od času vídáme, chodíme spolu sportovat, navštěvujeme různé koncerty a trávíme společně volný čas. Jelikož spousta z nás jsou cizinci, je pro nás vždy zajímavé a přínosem, smět poznávat způsoby a odlišnosti například ve zvycích a tradicích jiných národů, třeba i mimoevropských. Některé vztahy již skoro nabývájí rozměrů pěkných přátelství, vzájemně si také pomáháme při studiu, díky čemuž dokážeme lépe obstát.

V mém hlavním oboru jsem měl poslední dobou dost práce, která ale přinesla také některé pěkné výsledky. První prosincový den jsem vystoupil společně s několika dalšími pianisty na koncertě věnovaném F. Lisztovi, maďarskému klavírnímu virtuózovi a skladateli patřící mezi hlavní představitele romantismu. Na koncertě jsme hráli jeho skladby, a naše vystoupení byla doplněna odborným komentářem pro neodborníky o námi hraných skladbách a skladateli samotném. Koncert se odehrál v sále Steingraeber-Hausu v Bayreuthu.

Na začátku prosince jsem rovněž obdržel finanční ohodnocení od Gesellschaft der Förderer der Hochschule für Musik in Nürnberg e.V., respektive jejích dceřiných Erna Köhler-Stiftung a Anny Kast-Stiftung v podobě jednorázového finančního daru za výbornou reprezentaci školy a úspěchy v hlavním oboru.

10.,11. a 18. února jsem byl přizván, abych zahrál na třech z koncertů projektu “Fantasie v klavírní literatuře”, zahrnujícího několik koncertů zaměřených na toto téma. Odehrály se dvakrát v Mnichově (také v mnichovském Steinway-Hausu) a v Norimberku na naší Musikhochschule. Koncerty byly moderovány, a v rámci nich jsme se snažili hrou, recitací básní vhodných k tomuto tématu a tématickým komentářem vtáhnout posluchače do tohoto obsažného žánru. Na programu byly tentorát klavírní fantasie a fantazijní kusy z období raného až velmi pozdního klasicismu. Koncerty měly velký ohlas u publika právě pro svou netypickou formu, kdy naše hra byla zároveň doplněna slovem. 

Tomu jsem byl rád. Myslím, že v dnešní době, kdy zájem o klasickou hudbu možná začíná utlumovat mohutná nabídka nejrozličnějších hudebních směrů a stylů, často i pseudostylů, je důležité, snažit se posluchači klasickou hudbu nějak více přiblížit, napomoci mu, nejen aby ji dokázal správně poslouchat, ale i se jí snažil rozumět. Právě v tu chvíli to může být kontakt interpreta s obecenstvem, co může posluchače navnadit ke skutečně aktivnímu poslechu. Kontakt může být veden jen na základě jakéhosi uvědomění si přítomnosti obecenstva. Ovšem jakékoliv dobré uvedení či komentování hraného díla před jeho provedením pak koncert nemusí jen oživit, komentář může posluchači hrané dílo více přiblížit tak, že je pak schopen ho vnímat například v historických souvislostech. Může si udělat obrázek o tom, proč a za jakých okolností bylo dílo složeno, jakým způsobem; a co je možná nejzajímavější, čím oslovilo interpreta, aby se ho rozhodl nastudovat či přednést.

Myslím, že často je to právě také subjektivní vnímání každého z nás, které dělá hudbu a její interpretaci o to zajímavější. Já osobně se snažím získávat názory na svou interpretaci právě studovaných skladeb od co možná největšího počtu dobrých kritiků a svých pánů učitelů, ke kterým pravidelně dochazím, a ty názory pak sám pro sebe vyhodnocovat. Tak, abych mohl být se svým podáním spokojený, a dokázal jej předvést přesvědčivě a pro ostatní srozumitelně.

Tak nechť mi v tom mém studiu i nadále vše klape. Jsem za něj vděčný.