POTŘETÍ OPĚT POPRVÉ

První šok přišel v momentě, kdy jsem se pár dnů před odletem do Paříže dozvěděl, že podnájem, ve kterém jsem minulý rok bydlel, není již více k dispozici, což otřáslo mnou i mým telefonem. Začal maraton shánění nového ubytování a dočasného příbytku k přespání. Naštěstí mi spolužáci ze školy nabídli azyl, takže jsem měl kde složit hlavu. Takto to trvalo celý měsíc. Stěhoval jsem se celkem třikrát od kamaráda ke kamarádovi z bytečků o velikosti 7m2 v sedmém patře bez výtahu, s okny, která protahovala a nešla zavřít, do prostornějších zařízení o pět metrů čtverečních větších. Podotýkám, že se vše odehrávalo formou spolubydlení. Vyčerpávající nebyl jen fakt, že se jednalo o sdílení postelí nebo výše zmíněného stísňujícího prostoru a já se musel každý týden stěhovat přes celou Paříž s 20 kg kufrem, ale také více než 20 telefonátů a přes 40 e-mailů, které byly adresovány v té době potencionálním pronajímatelům studií, apartmánů či bytů. Navštívil jsem mnoho míst a to, co jsem stihl zažít během tohoto hektického měsíce, bych opravdu nikomu nepřál. Od velmi nekomfortních a nepříjemných nabídek přes alkoholová šílenství až po suterénní studia bez oken a topení!

Nicméně se na mě také usmálo štěstí. Jednoho dne jsem opět zkoušel reagovat na jeden z inzerátů. Odpověděl velmi milý pán a již ten večer jsme se domluvili na prohlídce. Oba jsme byli více než spokojeni, potřásli jsme si rukou a já jel „domů“ se šťastným pocitem, že mám konečně vyhlídku vlastní střechy nad hlavou.

Mimo bydlení jsem během této doby vyřizoval plno jiných věcí. Vzhledem k tomu, že světem vládne byrokracie, což k Francii neodmyslitelně patří, jsem nedělal nic jiného než administrativní práci. Neminul mě ani celoměsíční proces vyřizování studentské karty, kterou zde člověk potřebuje snad úplně na vše. Každý rok přibývá mnoho nových věcí, které jsou najednou potřeba, a tím pádem jsem neměl absolutně šanci se předem připravit na to, co mě bude čekat. Po třech týdnech úpěnlivého nekonečného vyplňování formulářů, ověřování překladů a podpisů, komunikování s lidmi a institucemi v ČR i ve Francii, jsem se konečně i já stal oficiálně studentem pro tento akademický rok.

Toto je pouze malá ochutnávka toho, s čím se zde potýkám. Nebudu nic nalhávat, ale i přesto, že mi tyto zkušenosti dávají do života hodně a posouvají mě mílovými kroky vpřed, berou mi také energii, kterou bych potřeboval dávat do svého hraní. Člověk se na druhou stranu tímto učí být odolný a získává životní zkušenosti. Je vtipné, když si uvědomím, že již třetím rokem prožívám to samé, ale pokaždé jinak! To ovšem nemění nic na tom, že jsem zde rád a po dvou letech studia jsem si k pařížskému prostředí a francouzské mentalitě vytvořil kladný a přátelský postoj.

A très bientôt!