Poslední zkoušky a COVID

Ve chvíli, kdy v České republice byl vyhlášen výjimečný stav, bylo zakázáno se shromažďovat, obchody byly zavřené, byla povinnost nosit roušku všude a nebylo dovoleno vycházet kromě cest do práce, domů a do supermarketu pro jídlo, tak ve Spojeném království nebyla opatření žádná. Vše bylo otevřeno jako za normálních podmínek a bez omezení. Až v březnu začalo Spojené Království Velké Británie a Severního Irska reagovat na situaci postupným zavíráním školních institucí a dalšími opatřeními – o týdny až měsíce později než reakce ostatních zemí. To ale mělo za následek zavření univerzitního kampusu i u nás ve Walesu a následnou adaptaci na jinou formu výuky. Po zavření kampusu jsme měli asi dva týdny prázdnin – mezičasu, než univerzita plynule přejela na online režim nejen přednášek, ale i zkoušek.

Ač byla odpověď univerzity na situaci pandemie pochopitelná a poměrně včasná (v rámci UK), naneštěstí nebyl přechod na online režim proveden nejlépe. Řada lektorů si nevěděla rady s programy na videohovory nebo streamování přednášek (ač šlo o vyučující informačních technologií), a tak velké množství těchto přednášek buď neproběhlo vůbec, nebo se znatelnými technickými problémy.

Nejen celá situace ohledně pandemie, ale i forma online výuky byla pro mnoho lidí (mě nevyjímaje) značně demotivující, jelikož místo zodpovědného chození na kampus na přednášky se stačilo převalit k počítači, zapnout program na videohovory a chvíli v pyžamu poslouchat lektorův výklad. Tomu nepomohl ani fakt, že univerzitní knihovna, kde se mi podařilo najít práci počátkem ledna, též zavřela, a tudíž tento zdroj nejen příjmu, ale i motivace existovat mimo dům, zmizel. A tak jsem strávil většinu z minimálně dvou měsíců sezením ve svém 3x3 m2 pokoji a snažil se nějak dokončit všechny projekty, včetně bakalářské práce. Nemyslím, že by bylo potřeba jít do detailů, ale všechny práce se mi podařilo včas dokončit a odevzdat, včetně jedné závěrečné zkoušky, která též proběhla online formou. Zkouška, která ve standartní formě má časový limit 2 hodin byla, prakticky nezměněna, zato prodloužena na 24 hodin.

Ač byla situace kolem mezinárodního cestování na jaře dosti nejistá, podařilo se mi vypátrat, že existovala možnost dopravy do České republiky komerčními autobusy Student Agency z Londýna. A tak, po poslední zkoušce na začátku května, potom, co jsem odevzdal všechny práce, se mi podařilo, i přes všechna cestovní omezení, vrátit se do Prahy. Samozřejmě následovala povinná karanténa po návratu ze zahraničí a aklimatizace na život v Česku, ale to už je příběh na jindy.